Foto: Freepik
V Jižní Koreji je kavárna už dávno víc než jen místo, kam si lidé chodí pro šálek kávy. Zvláště mladší generace, studenti a uchazeči o práci, ji proměnili v druhý obývák nebo dokonce improvizovanou kancelář. Tento fenomén má své označení – Cagongjok – a pro majitele podniků se stal stále palčivějším problémem.
Zatímco někteří hosté si během několika hodin pobytu objednají sotva jeden nápoj, jejich stoly často zabírají pracovní pomůcky od notebooků přes nabíječky až po monitory. V extrémních případech si někteří lidé přinesli dokonce tiskárnu. Podle BBC jeden zákazník v Soulu nedávno zablokoval část kavárny tím, že rozložil dva počítače a šestizásuvkovou prodlužovačku. Majitel se nakonec rozhodl odpojit elektrické zásuvky úplně.
Ekonomický tlak je zřejmý – vysoké nájmy v hlavním městě a omezená kapacita podniků znamenají, že každé obsazené místo má svou cenu. „Dva nebo tři lidé, kteří sedí celý den s jednou kávou, mohou znamenat, že jiní zákazníci odejdou,“ vysvětluje Hyun Sung-joo, provozovatel kavárny v soulské čtvrti Daechi. Připouští ale, že většina návštěvníků se chová ohleduplně – například si objedná druhý nápoj, pokud zůstávají déle.
Foto: Freepik
Do diskuse se zapojil i samotný řetězec Starbucks, který musel čelit bizarním situacím, kdy lidé přinášeli do kaváren velké stolní počítače. Tento měsíc proto zavedl nové pravidlo – zákaz „objemných předmětů“. Notebooky či tablety jsou nadále povolené, ale tiskárny a stolní monitory už ne. Podle mluvčího společnosti má opatření přinést lepší rovnováhu mezi studujícími a těmi, kteří si přicházejí odpočinout nebo popovídat.
Že jde o masový jev, ukázal i nedávný průzkum mezi jihokorejskou generací Z. Až 70 % dotázaných přiznalo, že alespoň jednou týdně chodí studovat do kavárny. Někteří v nich tráví i deset hodin denně, přičemž si během dne odskočí na jídlo jinam, zatímco jejich místo v kavárně zůstává obsazené.
Reakce veřejnosti jsou rozdílné. Část lidí zákaz vítá – tvrdí, že kavárny mají být pro konverzaci a společenské setkávání, nikoliv pro maratonské studium. Jiní krok kritizují a připomínají, že právě možnost pracovat v kavárnách se stala součástí moderní kultury a identity mladých Jihokorejců.
Některé podniky zvolily kompromis. Nabízejí speciální stoly s přístupem k zásuvkám nebo vymezují hodiny, během nichž je studium povolené. Jiné naopak zavedly striktní opatření. V městě Čondžu vyvěsil majitel kavárny ceduli „No Study Zone“ a omezil délku pobytu pro pracující zákazníky na dvě hodiny. „Není možné, aby dva lidé obsadili prostor pro deset a odešli na oběd, zatímco jejich věci tu zůstaly dalších osm hodin,“ vysvětluje.
Celá situace ukazuje na hlubší kulturní dilema. Zatímco v Evropě nebo USA bývá práce z kavárny spíše okrajovou záležitostí, v Jižní Koreji se stala téměř normou. A tak se kavárny ocitly na rozcestí: mají být místem produktivity a studijního soustředění, nebo zůstat věrné své původní roli jako prostoru pro relax a setkávání?
Jisté je zatím jen to, že diskuse neskončí u několika zákazů. Fenomén Cagongjok je totiž pevně zakořeněný v životním stylu mladých Jihokorejců – a změnit jejich návyky nebude snadné.
Zdroj: Seznamzpravy.cz (odkaz)