Foto: Magnific

Od poloviny 19. století až do 90. let se dlouhé hony dobytka staly symbolem amerického Západu. Tisíce kovbojů tehdy doprovázely stáda z Texasu na sever k železničním tratím v Kansasu a dalších státech. Cesta často trvala několik měsíců a během ní nebyl prostor pro složité vaření ani čerstvé suroviny. Jídlo muselo být jednoduché, vydatné a hlavně odolné vůči zkáze.

Právě proto vznikla typická kovbojská kuchyně, která byla navržena spíše pro přežití než pro gurmánský zážitek.

Fazole byly základem téměř každého dne

Pokud existovala jedna potravina, která se na trailu objevovala prakticky denně, byly to fazole. Nejčastěji šlo o fazole pinto, které se daly snadno převážet v pytlích, dlouho vydržely a uvařily se v jediném kotlíku. Kuchaři je často dochucovali soleným vepřovým masem nebo chilli papričkami, pokud byly k dispozici.

Příprava jídla probíhala u takzvaného chuckwagonu, tedy speciálního vozu sloužícího jako pojízdná kuchyně. O vše se staral kuchař, kterému kovbojové přezdívali jednoduše „cookie“. Právě on měl na starosti nejen vaření, ale často i zásoby a organizaci celého tábora.

Čerstvé hovězí bylo spíše výjimkou

Přestože kovbojové celé měsíce doprovázeli obrovská stáda krav, čerstvé hovězí maso jedli překvapivě jen zřídka. Zabít zdravé zvíře znamenalo finanční ztrátu pro majitele stáda. Maso se proto připravovalo jen tehdy, když bylo některé zvíře zraněné nebo nemocné a už nemohlo pokračovat v cestě.

Mnohem běžnější bylo sušené hovězí maso známé jako beef jerky. Díky sušení, uzení nebo silnému nasolení vydrželo dlouhé týdny bez chlazení a dalo se jíst samotné nebo přidat do polévek a dušených jídel.

Vedle něj nechybělo ani silně nasolené vepřové maso nebo slanina. Ta ale připomínala spíše silné kusy prorostlého bůčku než dnešní tenké plátky. Před vařením se často musela odsolovat ve vodě.

Důležitou součástí jídelníčku byly také kváskové sušenky a chléb. Kuchaři pečlivě udržovali kvásek, který putoval s výpravou celé týdny. Těsto se peklo v litinových hrncích Dutch oven přímo v žhavých uhlících táborového ohně.

Když nebyl čas na pečení, přišel ke slovu hardtack. Šlo o mimořádně tvrdou suchou placku z mouky a vody, která vydržela měsíce bez zkažení. Samotná byla téměř nepoživatelná, proto ji kovbojové namáčeli do kávy, rozdrobili do guláše nebo ji osmažili na tuku ze slaniny.

Jídelníček doplňovaly hlavně brambory a cibule. Obě suroviny dobře snášely přepravu a dodávaly jednoduchým pokrmům chuť i objem. Brambory se často smažily na slaninovém tuku, cibule končila ve fazolích nebo masových směsích.

Přestože sladkostí bylo na cestách minimum, v zásobách se objevovalo také sušené ovoce. Nejčastěji jablka, rozinky, sušené broskve nebo švestky. Dodávaly energii i vitaminy a představovaly vítané zpestření jinak jednotvárného jídelníčku.

Skutečnou vzácností byly konzervy. Byly těžké, drahé a zabíraly místo na voze, přesto se někdy vezly například konzervované broskve nebo rajčata. Otevření plechovky se sladkým ovocem bylo pro unavené kovboje malou slavností a připomínkou domova.

Hollywood si kovboje často spojuje s velkými steaky a bohatými hostinami u táborového ohně. Historické prameny ale ukazují mnohem střízlivější realitu. Strava mužů na dlouhých honech dobytka byla jednoduchá, opakující se a přizpůsobená náročným podmínkám americké hranice. Právě díky této skromné, ale promyšlené kuchyni dokázali zvládnout stovky kilometrů v sedle a týdny daleko od civilizace.

Zdroj: HistoryFacts.com