Foto: Magnific

Když Spojené státy slaví 250 let od vyhlášení nezávislosti, zní to jako výročí svobody. Vlajky, projevy, ohňostroje a nekonečné připomínání amerického snu. Jenže tento příběh má i druhou stranu, která se do slavnostních oslav nevejde. Amerika nebyla prázdný kontinent čekající na civilizaci. Byla to země obývaná miliony lidí, stovkami národů, jazyků, duchovních tradic, obchodních cest, politických systémů a krajinou, se kterou původní obyvatelé žili po tisíce let.

Právě na tomto místě je důležité být přesný. Odhady počtu původních obyvatel před příchodem Evropanů se liší, protože neexistovalo sčítání lidu v evropském smyslu a archeologové, demografové i historici pracují s nepřímými údaji. Pro celou Ameriku se často uvádějí desítky milionů lidí. Některé moderní odhady mluví dokonce o téměř 100 milionech původních obyvatel v Severní, Střední i Jižní Americe dohromady. Pro Severní Ameriku se častěji používá rozmezí přibližně 5 až 10 milionů lidí v době prvního evropského kontaktu. Historik Russell Thornton, autor knihy American Indian Holocaust and Survival, patří k badatelům, kteří pro území dnešních Spojených států pracovali s odhadem kolem 7 milionů původních obyvatel.

Na konci 19. století už z toho zbyl jen zlomek. Americký Census Bureau uvádí, že sčítání z roku 1890, první pokus započítat všechny americké Indiány ve Spojených státech, evidovalo 248 253 lidí. Kolem roku 1900 se počet původních obyvatel v USA pohyboval zhruba kolem 237 tisíc. Nejde o dokonale přesná čísla, protože tehdejší sčítání měla vlastní omezení, ale směr je nepopiratelný. Z milionů lidí zůstaly stovky tisíc. Za tím nebyla jedna jediná příčina. Byly to epidemie zavlečených nemocí, války, masakry, hlad, nucené přesuny, rozbití tradičního způsobu života, ztráta půdy a tlak státu, který původní národy stále častěji vnímal jako překážku.

Země, kterou nebylo možné spravedlivě koupit

Evropané nepřišli do prázdna. Přišli do cizího světa, který si postupně začali vykládat jako prostor pro vlastní nový začátek. Pro někoho to byl útěk před bídou, náboženským útlakem nebo starým evropským řádem. Pro jiné šance získat majetek, půdu, postavení a moc, které by doma nikdy neměli. Byli mezi nimi rolníci, obchodníci, dobrodruzi, vojáci, věřící uprchlíci, dlužníci i trestanci. Jedno měli mnozí společné: Amerika se jim jevila jako místo, kde stará pravidla neplatí a kde se dá začít znovu. Jenže jejich nový začátek často znamenal konec světa pro ty, kteří tam už žili.

Foto: Magnific

Z dnešního pohledu působí absurdně představa, že původní obyvatelé měli nově příchozím „prodat“ půdu, kterou obývali po generace. Pro mnoho indiánských národů nebyla země běžnou obchodní komoditou v evropském smyslu. Byla zdrojem života, pamětí předků, duchovním prostorem a závazkem vůči dětem. Když někdo přijde zvenčí, násilím zabere krajinu a potom začne tvrdit, že zbytek lze vykoupit smlouvou, nejde o rovnocenný obchod. Je to legalizace ztráty.

Spojené státy s indiánskými národy uzavíraly smlouvy, ale znovu a znovu je porušovaly. Jak rostla americká populace a hlad po půdě, vláda stále méně respektovala původní národy jako svébytné politické celky. Vrcholně symbolický je zákon Indian Removal Act z roku 1830, podepsaný prezidentem Andrewem Jacksonem. Otevřel cestu k nucenému přesunu indiánských národů z východu Spojených států na západ od Mississippi.

Nejznámějším symbolem se stala Stezka slz. V roce 1838 byli Čerokíové za účasti federálních vojáků a dobrovolníků násilně vyhnáni ze svých domovů. Tisícikilometrový pochod v zimě, s nedostatkem zásob a pod tlakem ozbrojené moci, nepřežily podle Library of Congress zhruba čtyři tisíce Čerokíů. To nebyl omyl na okraji amerických dějin. To byla politika státu.

Bizoni jako zbraň proti lidem

Když se mluví o zkáze původních obyvatel Ameriky, nelze zůstat jen u přímého násilí. Stejně ničivá byla i likvidace světa, který jim umožňoval žít. Nejviditelnějším symbolem jsou bizoni. Pro mnoho národů Velkých plání, například Lakoty, Černonožce nebo Čejeny, nebyl bizon jen zdrojem masa. Byl základem obživy, oděvů, přístřeší, nástrojů, obřadů a celého způsobu života.

V 19. století byly miliony bizonů vyhubeny s takovou rychlostí a brutalitou, že to změnilo celý kontinent. Lovci zabíjeli kvůli kůžím, železnice vozily střelce i zboží, armáda i politici dobře chápali, že zničení bizonů oslabí indiánské národy, které na nich závisely. National Park Service připomíná, že decimace bizonů v 19. století patřila k zásadním ranám, které zničily život původních obyvatel Velkých plání.

Tady se ukazuje hluboký rozdíl mezi dvěma pohledy na svět. Původní obyvatelé rozhodně nebyli romanticky dokonalí lidé bez konfliktů, ale jejich vztah ke krajině byl často založený na závislosti, rovnováze, cyklu a odpovědnosti. Nově příchozí svět přinesl jinou logiku: půda jako majetek, zvíře jako surovina, les jako překážka, zlato jako cíl a moc jako právo silnějšího. Když domluva nestačila, přišla armáda, hlad, nucené přesuny, rezervace, internátní školy a zákony psané jazykem vítězů.

Americký sen pro jedny, vyhnání pro druhé

Spojené státy rády vyprávějí svůj příběh jako cestu od kolonií ke svobodné republice. Jenže svoboda, o které mluvili zakladatelé, nebyla svobodou pro všechny. V roce 1776 neznamenala rovnost pro zotročené Afričany, pro ženy ani pro původní obyvatele. Indiánské národy nebyly přizvány k tvorbě nové republiky jako partneři. Byly postupně vytlačovány z prostoru, který nová republika potřebovala pro svůj růst.

Nelze popřít, že Spojené státy přinesly světu vědecké objevy, technologický rozvoj, silnou demokratickou tradici i kulturu, která ovlivnila planetu. Ale žádná země by neměla slavit vlastní velikost tak, že zamete pod koberec ty, na jejichž zemi vyrostla. Pokud Amerika v roce 2026 slaví 250 let své existence, měla by si přiznat, že její dějiny nejsou jen příběhem odvahy a svobody. Jsou také příběhem vyvlastnění, lží, masakrů, zničených smluv a pokusů zlomit celé národy.

Proto je na místě říct, že pro původní obyvatele vlastně není co oslavovat na 250 letech USA. Ne proto, že by každý dnešní Američan nesl osobní vinu za dávné zločiny. Ale proto, že stát, který slaví své narozeniny, vznikal i na systematickém zabírání území, které mu nepatřilo. Skutečná dospělost velké země se nepozná podle velikosti ohňostroje, počtu vlajek ani síly armády. Pozná se podle schopnosti říct pravdu o tom, komu byla svoboda dána a komu byla vzata.

Zdroj:

https://america250.org/
https://americanindian.si.edu/nk360/about/essential-understandings
https://www.census.gov/about/history/stories/monthly/2021/november-2021.html
https://www.archives.gov/milestone-documents/jacksons-message-to-congress-on-indian-removal
https://www.loc.gov/classroom-materials/immigration/native-american/removing-native-americans-from-their-land/
https://www.nps.gov/subjects/bison/people.htm