Foto: Freepik

Mrkev dnes patří k nejběžnějším druhům zeleniny. Je součástí polévek, salátů i šťáv a většina lidí ji automaticky vnímá jako oranžovou. Přesto jde o poměrně novodobý výsledek lidského zásahu. Ještě před několika staletími totiž vypadala úplně jinak.

Původ mrkve: pestrá, ale ne oranžová

První formy mrkve, které rostly ve střední a západní Asii před tisíci lety, měly zcela odlišné vlastnosti. Byly bílé, žluté, červené nebo fialové a jejich chuť byla často hořká nebo pálivá. Nešlo o zeleninu, jak ji známe dnes. Lidé tehdy využívali především semena, která měla význam v léčitelství.

Botanicky jde o druh Daucus carota, který je přirozeně velmi variabilní. Právě tato genetická rozmanitost vedla k široké škále barev. Jedna barva ale chyběla. Intenzivní oranžová se v přírodě prakticky nevyskytovala.

Zlom nastal až v Evropě, konkrétně v období renesance.

Nizozemsko a vznik oranžové odrůdy

V 16. a 17. století, přibližně mezi lety 1550 až 1650, začali nizozemští zahradníci systematicky šlechtit mrkev. Podle historických zdrojů v tom sehrála roli i symbolika. Oranžová barva byla spojena s dynastií Oranžsko-Nasavskou, která měla v tehdejším Nizozemsku silné postavení.

Zahradníci proto začali cíleně křížit žluté a červené odrůdy. Výsledkem nebyla náhoda, ale dlouhodobý proces výběru. Každou generaci vybírali rostliny s výraznější barvou, lepší chutí a vyšším obsahem pigmentů. Postupně tak vznikla mrkev s vysokým obsahem beta-karotenu, která měla stabilní oranžový odstín.

Tato nová odrůda se ukázala jako mimořádně praktická. Byla sladší, lépe se skladovala a snášela transport. Díky tomu se rychle rozšířila nejprve v západní Evropě a později i do dalších částí světa.

Co říká genetika

Moderní výzkum potvrzuje, že oranžová barva mrkve je výsledkem konkrétních genetických změn. Klíčovou roli hrají geny, které ovlivňují ukládání karotenoidů v kořeni.

Nejdůležitější z nich je beta-karoten, pigment, který dává mrkvi typickou barvu a zároveň slouží jako zdroj vitamínu A. Vedle něj se podílí i alfa-karoten. U starších odrůd zůstávaly některé regulační geny aktivní a tvorbu těchto pigmentů omezovaly. Šlechtěním se podařilo tyto mechanismy potlačit a barviva se začala hromadit ve vyšší koncentraci.

Výsledkem není náhodná mutace, ale stabilní genetická kombinace, která se předává z generace na generaci.

Proč zvítězila právě oranžová

Rozhodující nebyla jen barva. Oranžová mrkev měla i praktické výhody. Byla chuťově příjemnější, měla jemnější strukturu a obsahovala více živin. To z ní udělalo ideální plodinu pro běžnou kuchyni i obchod.

Postupně tak vytlačila ostatní barevné varianty, které dnes přežívají spíše jako speciality nebo návrat k tradičním odrůdám. Na běžných trzích a v obchodech ale dominuje právě oranžová forma, jejíž původ sahá do konkrétního historického období.

Zdroj: LiveScience.com