Foto: Magnific

Bushcraft se v posledních letech stal symbolem útěku od civilizace. Člověk si vezme nůž, sekeru, celtu a několik základních věcí, zbytek se snaží obstarat v přírodě. Staví přístřešek, rozdělává oheň, vaří, hledá vodu a učí se pohybovat v krajině. Právě tady však česká podoba bushcraftu naráží na zákony.

Samotné slovo bushcraft nemá pevnou právní ani všeobecně uznávanou definici. Obvykle zahrnuje dovednosti potřebné k pobytu v přírodě, například orientaci, práci se dřevem, rozdělávání ohně, přípravu jídla, stavbu přístřešku, poznávání rostlin nebo získávání a úpravu vody. Neznamená to ale, že lze všechny tyto činnosti provádět v libovolném lese.

Do lesa můžeme, stavět tábor už ne

Český lesní zákon dává každému právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí. Pro vlastní potřebu je možné sbírat lesní plody a také suchou klest, která už leží na zemi. Nelze si však uříznout živou větev, porazit soušku ani odnést připravené dřevo. Stromy, keře a vytěžené dřevo mají svého vlastníka.

Bez povolení je v lese zakázáno tábořit mimo vyhrazená místa. Problém tak může představovat stan, dlouhodobě postavená celta, vybudované ohniště nebo tábor, který zjevně slouží k delšímu pobytu. Zákon pojem táboření přesně nepopisuje, proto záleží také na konkrétní situaci. Jednorázové přespání pod širákem bez ohně a bez budování zázemí bývá posuzováno jinak než klasické táboření, automatické právo nocovat kdekoliv z toho ale nevzniká.

Ještě jasnější jsou pravidla pro oheň. Otevřený oheň je zakázán nejen přímo v lese, ale také do vzdálenosti 50 metrů od jeho okraje. Výjimku může povolit vlastník dotčeného lesa. Za táboření mimo vyhrazené místo hrozí fyzické osobě pokuta až 10 000 korun. Za otevřený oheň, poškozování stromů nebo narušení půdního krytu může pokuta dosáhnout až 30 000 korun.

Skutečný bushcraft začíná souhlasem majitele

Největší problém představují přístřešky stavěné z kmenů, kopání ohnišť, řezání větví a úpravy terénu. Právě tyto postupy vypadají na videu působivě, ale v cizím lese mohou znamenat poškozování dřevin, půdy nebo lesního prostředí. Ani vlastnictví drahého nože a bushcraftové výbavy nedává člověku právo s lesem zacházet jako s volným materiálem.

Legální cestou je vyhrazené tábořiště, soukromý pozemek nebo předchozí dohoda s vlastníkem. Samotný souhlas majitele navíc nemusí stačit v národním parku, chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervaci nebo na místě s dočasným zákazem vstupu. V chráněných územích mohou platit přísnější podmínky a táboření či rozdělávání ohně může být povoleno pouze na určených místech.

Zdroj:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-289
https://aopk.gov.cz/