Foto: generováno AI, DALL-E

Dnešní dovolená často znamená apartmán s klimatizací, bazén, Wi-Fi a rezervaci přes internet během několika minut. Ještě před několika desítkami let ale většina českých rodin trávila léto úplně jinak. Stan, spacák, ešus, skládací židle a auto naložené až po střechu byly symbolem prázdnin pro celé generace.

Kempování se v Československu stalo fenoménem hlavně v 70. a 80. letech. Nebylo to proto, že by lidé neměli rádi pohodlí. Možnosti cestování byly omezené a dovolená pod stanem představovala jednu z nejdostupnějších forem odpočinku. Mnozí na ni ale dnes nevzpomínají kvůli nízké ceně. Vzpomínají na atmosféru.

Rána voněla rosou a večery kouřem z táboráku

Kdo někdy spal ve starém plátěném stanu, dobře ví, že ranní probuzení mělo své kouzlo i stinné stránky. Stěny byly často vlhké od rosy, spacák studil a při dešti bylo potřeba doufat, že voda zůstane venku. Přesto většina lidí vstávala s dobrou náladou.

Den začínal cestou pro čerstvé rohlíky, které byly v kempu během několika minut pryč. K snídani se jedla paštika, tavený sýr nebo salám, káva se vařila na plynovém vařiči a děti už mezitím mizely u vody.

Nikdo je nehlídal mobilem ani chytrými hodinkami. Stačilo, že rodiče zavolali jejich jméno přes celý kemp. Večer se všichni zase sešli u ohně.

Právě táboráky patřily k tomu nejkrásnějšímu. Vzduch voněl kouřem, opékal se buřt nebo konzerva lančmítu, hrála kytara a zpívaly se písničky, které znal téměř každý. Kemp nebyl jen místo na přespání. Byl to malý svět, kde se lidé rychle seznamovali a děti nacházely nové kamarády během několika minut.

Samozřejmostí nebyl ani dnešní komfort. V mnoha kempech tekla pouze studená voda, sprchy byly společné a elektřina často chyběla. Přesto to většina lidí brala jako součást dobrodružství.

Cesta k moři byla skoro stejně velkým zážitkem jako samotná dovolená

Dostat se za socialismu k Jaderskému moři nebylo samozřejmostí. Jugoslávie patřila mezi nejoblíbenější zahraniční destinace Českoslováků, ale cesta znamenala dlouhé hodiny za volantem a pečlivé plánování.

Rodiny vyrážely nejčastěji ve vozech Trabant, Wartburg nebo Škoda 100, později Škoda 105 či 120. Kufr nestačil, takže se na střechu montoval nosič a na něj putoval stan, spacáky i další vybavení. Auto bylo doslova nacpané k prasknutí.

Cesta vedla zpravidla přes Maďarsko, protože průjezd Rakouskem nebyl pro většinu občanů běžně možný. Na hranicích se čekalo dlouhé hodiny a horko v autě bez klimatizace patřilo k nevyhnutelným zážitkům. Kdo cestoval s dětmi, dobře si pamatuje nekonečné otázky, kdy už tam budou.

Po cestě se zastavovalo v maďarských kempech, kde mnoho Čechoslováků poprvé ochutnalo pravý langoš nebo uherák. Když se po dlouhé cestě konečně objevilo moře, únava byla během několika minut zapomenuta.

Ani tam ale většina lidí nehledala hotelový luxus. Stan se postavil co nejblíže pláži a dovolená mohla začít.

Zdroj: Prozeny.cz, Historické materiály o českém trampingu a Masarykův slovník naučný (1933)