Foto: Magnific

Model, který neměl předpovědět apokalypsu

Když v roce 1972 vyšla zpráva The Limits to Growth, česky známá jako Meze růstu, okamžitě se z ní stal jeden z nejdiskutovanějších textů své doby. Nestála za ní parta aktivistů, ale výzkumný tým kolem Donelly H. Meadows, Dennise L. Meadowse, Jørgena Randerse a Williama W. Behrense III. Práce vznikla pro Římský klub a opírala se o model World3, který navazoval na systémovou dynamiku Jaye W. Forrestera z MIT.

World3 nesimuloval budoucnost jako jasnou předpověď jednoho osudu. Pracoval se vztahy mezi populací, průmyslovou výrobou, produkcí potravin, neobnovitelnými zdroji a znečištěním. Právě v tom byl tehdy převratný. Místo jednoduché otázky, kolik čeho lidstvo spotřebuje, se ptal, co se stane, když jeden růst začne tlačit na druhý systém.

Zjednodušeně řečeno, model ukazoval svět jako síť zpětných vazeb. Více průmyslu znamená větší výrobu, ale také vyšší spotřebu zdrojů a větší zátěž prostředí. Více potravin může na čas podpořit růst populace, ale zároveň zvyšuje tlak na půdu, energii a vodu. World3 proto neříkal, že lidstvo určitě skončí v troskách. Říkal, že pokud bude růst pokračovat bez zásadní změny pravidel, systém může přestřelit své možnosti a následně prudce klesnout.

Proč se o World3 mluví znovu

Model byl od začátku ostře kritizován. Ekonomové mu vyčítali, že podceňuje trh, ceny, inovace a schopnost technologií nahrazovat nedostatkové zdroje. To je důležitá námitka a nelze ji jen smést ze stolu. World3 nebyl detailní ekonomický model jednotlivých států, firem a cen komodit. Jeho síla byla jinde. Ukazoval dlouhodobé chování systému, ve kterém se růst, přírodní zdroje a znečištění navzájem ovlivňují s velkým zpožděním.

Právě toto zpoždění je na celé věci nejzajímavější. Společnost často reaguje až ve chvíli, kdy je problém jasně vidět. Jenže u klimatu, půdy, ekosystémů nebo vyčerpávání zdrojů může být pozdě už ve chvíli, kdy se krize naplno projeví. World3 byl proto méně „počítačovou věštbou“ a více varovným systémem. Ukazoval, že samotná víra v růst a technologickou opravu nestačí, pokud se nezmění i spotřeba, priority a způsob řízení společnosti.

Novější práce se k modelu opakovaně vracejí. Například analýzy porovnávající historická data se scénáři World3 ukazují, že některé trajektorie se nepohybují tak daleko od původních varovných scénářů, jak se dlouho tvrdilo. Recalibrace modelu World3 publikovaná v Journal of Industrial Ecology navíc neposlala původní myšlenku do koše. Spíše naznačila, že vrcholy některých proměnných mohou přijít o něco později, ne že by limity zmizely.

Na World3 je dnes cenné hlavně to, že nutí klást nepříjemnou otázku. Ne zda bude přesně platit křivka z roku 1972, ale zda je možné donekonečna zvětšovat průmysl, spotřebu a nároky na planetu, která má konečné hranice. A právě proto tento starý model z MIT stále provokuje. Ne proto, že by znal přesné datum krize. Ale proto, že připomíná, jak nebezpečné je plést si krátkodobý růst s dlouhodobou stabilitou.

Zdroje:
https://www.clubofrome.org/publication/the-limits-to-growth/
https://www.clubofrome.org/ltg50/
https://www.clubofrome.org/publication/earth4all-ltg-model/
https://mitsloan.mit.edu/faculty/directory/john-d-sterman
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/jiec.7004