Foto: Magnific

Vatikán odmítl žádost německé katolické církve, aby mohli při mši svaté za výjimečných okolností kázat také laici. Nešlo přitom jen o technickou úpravu pravidel nebo vstřícný pastorační experiment. Dikasterium pro bohoslužbu a svátosti dalo najevo, že homilie při eucharistii má v katolické liturgii zvláštní postavení a nelze ji jednoduše nahradit promluvou člověka, který nepřijal svěcení.

Rozhodnutí bylo zveřejněno 23. června 2026. Vatikán tak reagoval na žádost Německé biskupské konference, která chtěla indult, tedy mimořádné povolení výjimky z platných předpisů. Dopis adresovaný předsedovi německých biskupů, biskupovi Heinerovi Wilmerovi SCJ, byl datován 17. června. Samotná žádost podle Vatican News přišla už 30. března.

Nejde jen o to, kdo umí lépe mluvit

Na první pohled se může zdát, že jde hlavně o praktickou otázku. V řadě farností existují výrazné osobnosti mezi laiky, lidé s teologickým vzděláním, dlouholetou službou nebo silnou pověstí uvnitř společenství. Někde mohou mít větší důvěru věřících než samotný kněz. A právě v takovém prostředí se snadno rodí představa, že by tito lidé mohli při mši promlouvat podobně jako kazatel.

Vatikán ale zdůraznil, že homilie není jen osobní komentář k biblickému textu. Podle dikasteria je nedílnou součástí bohoslužby slova a souvisí s úkolem učit, latinsky munus docendi, který je v katolickém pojetí svěřen vysvěceným služebníkům. Jinými slovy nejde pouze o schopnost dobře vysvětlit evangelium nebo zaujmout farníky. Podstatné je, kdo v liturgii jedná a z jakého pověření.

Dikasterium proto uvedlo, že od platné normy není možné udělit dispens formou indultu. Vyhrazení homilie knězi nebo jáhnovi podle něj není jen disciplinární předpis, který by bylo možné podle situace ohnout, ale vychází ze samotné povahy liturgie.

Laici nejsou umlčeni, jen ne při homilii

Rozhodnutí však neznamená, že by laici v katolické církvi nemohli hlásat Boží slovo vůbec. Vatikán výslovně připomněl, že kanonické právo zná řadu jiných příležitostí, kdy mohou věřící laici kázat, komentovat Písmo nebo vést duchovní promluvy. Hranice je nastavena u homilie během slavení eucharistie.

Právě tato hranice je důležitá. V praxi může být někdy lákavé posouvat ji podle místních poměrů, sympatií nebo pověsti konkrétních lidí ve farnosti. Někdo je oblíbený, jiný má pověst mimořádně zbožného člověka, další dokáže mluvit srozumitelněji než kněz. Jenže Vatikán tímto rozhodnutím připomněl, že liturgie nemá stát na osobních preferencích ani na neformální autoritě uvnitř komunity.

Současně dikasterium nepřímo upozornilo i na odpovědnost samotných kněží. V dopise německým biskupům zdůraznilo význam jejich stálé formace, aby homilie byly po duchovní i pastorační stránce účinné. To je podstatný detail. Řím tím neříká pouze „laici nesmějí“, ale také připomíná, že kněží nemají homilii brát jako rutinní povinnost, kterou stačí nějak odříkat.

Německá žádost tak narazila na jasnou hranici. Katolická církev může laikům dávat prostor k výuce, svědectví a duchovním promluvám, ale homilie při mši podle Vatikánu zůstává spojena se svěcením. A právě v tom je jádro celého sporu. Nejde o to, zda laik může být vzdělaný, oblíbený nebo přesvědčivý. Jde o to, že při mši nejde jen o projev, ale o liturgickou službu.

Zdroj: VaticanaNews.va