Foto: Žádný Špeky

Prachovské skály zná většina lidí z turistických okruhů, vyhlídek, schodišť a úzkých průchodů mezi pískovcovými bloky. Z výšky ale tato část Českého ráje působí úplně jinak. Nové 4K záběry z dronu ukazují skalní město brzy ráno, kdy se krajina teprve probouzí, návštěvníci ještě nepřicházejí v davu a ostré slunce kreslí mezi věžemi hluboké stíny. Právě kontrast prudkého světla a tmavých roklí dává záběrům zvláštní napětí.

Natáčení probíhalo v ranních hodinách také z praktických důvodů. Cílem nebylo zachytit lidi, ale krajinu samotnou. Díky tomu záběry nepůsobí jako běžné turistické video, kde se mezi skalami pohybují skupiny návštěvníků, ale spíše jako klidný obraz místa, které má vlastní rytmus. Dron zde neukazuje atrakci, ale strukturu krajiny. Skalní bloky, průchody, lesní porosty i vyhlídky najednou dávají větší smysl jako celek.

Místo, kde se historie neukazuje na ceduli, ale ve skále

Prachovské skály nejsou jen přírodní dominantou. Jejich historie sahá hluboko do minulosti. V okolí se našly doklady lidské přítomnosti už z mladší doby kamenné, plošina Starý hrádek nese stopy osídlení od doby bronzové a oblast byla spojena také se slovanským opevněním. Podle nálezů keramiky se požár části opevnění datuje do 10. století, tedy do období, kdy Přemyslovci upevňovali moc v české kotlině.

Jedním z nejsilnějších příběhů Prachovských skal je návštěva císaře Františka I. Ten přijel do Jičína večer 3. června 1813 a během pobytu v kraji se účastnil diplomatických jednání s Ruskem a Pruskem. Dne 9. června se vydal právě do Prachovských skal. Prošel roklí, která dodnes nese jméno Císařská chodba. Občas se uvádí, že tamní kamenné schodiště vzniklo přímo kvůli jeho návštěvě, ale jisté to není. Výlet byl podle regionálního historika Pavla Kracíka plánován narychlo, a proto je takové tvrzení spíše nejisté než doložené.

Prachovské skály zažily i jiný typ návštěvníků. V roce 1879 sem dorazil pražský podnikatel a vlastenec Vojta Náprstek se svou chotí a Klubem amerických dam. Název spolku může mást, protože nešlo o Američanky, ale o české moderně smýšlející a emancipované ženy, které se hlásily k americkému způsobu života. Výpravy se účastnil také básník Jaroslav Vrchlický. Skupina dojela povozy ke skalnímu městu a dál pokračovala pěšky. Podle dobových ohlasů zanechala návštěva silný dojem.

Od turistů po dron: krajina se mění, ale její hodnota zůstává

Dnešní podoba Prachovských skal je výrazně spojená s Klubem českých turistů. Jičínská odbočka vznikla v roce 1892 a mezi její důležité osobnosti patřil školský rada František Lepař. Později sehrál důležitou roli také profesor Jakub Všetečka, který se po vzniku Československa zasloužil o budování cest, schodišť a chodníků v dnešní Masarykově cestě. Samotné práce provedli v roce 1922 vojáci 22. ženijního pluku z Jičína. Dodnes po nich ve skále zůstala vysekaná značka pluku a letopočet.

Zajímavý je i detail, který často překvapí. Masarykova cesta sice nese jméno prvního československého prezidenta, ale Tomáš Garrigue Masaryk po ní osobně nešel. Při slavnostním otevření ji prošel jeho tajemník. I to ukazuje, jak se v krajině někdy usadí jména a příběhy, které jsou pravdivé jen napůl, nebo potřebují přesnější vysvětlení.

Prachovské skály mají za sebou i temnější období. Za druhé světové války sloužila zdejší ubytovací zařízení potřebám okupačních orgánů, výcviku vedoucích Kuratoria a Hitlerjugend. Současně se však jeskyně a nepřístupná místa staly úkrytem lidí, kteří se snažili přežít mimo dohled režimu. Stanislav Hylmar zde podle vzpomínek pamětníků našel útočiště po útěku z nucených prací v Německu a v jeskyni se skrýval až do osvobození v květnu 1945.

Po roce 1948 byl majetek rodu Schliků zabaven a oblast spravoval městský národní výbor Jičín. Restituce vrátily historický majetek dědicům původních majitelů a od roku 2000 se Schlikové znovu ujali také správy turistické oblasti. Spolu se správou chráněné krajinné oblasti Český ráj se postupně mění i druhová skladba lesů. Smrkové porosty nahrazují smíšené lesy, podporu dostávají listnaté stromy, jedle a borovice.

Právě záběry z dronu dokážou tuto proměnu ukázat jinak než procházka po turistické trase. Z výšky je patrné, jak jsou skály propojené s lesem, kde se krajina otevírá a kde se naopak uzavírá do úzkých roklí. Ranní světlo navíc zvýrazňuje reliéf pískovce tak ostře, že některé útvary působí téměř plasticky.

U podobného natáčení je ale nutné připomenout i odpovědnost. Prachovské skály leží v chráněné krajině a patří k místům, kde může bezohledný provoz dronu rušit ptáky i další živočichy. Ve skalách hnízdí například chráněný výr velký, vzácně se uvádí také lelek lesní nebo včelojed lesní, za soumraku vylétají ze skalních dutin netopýři. Proto má smysl létat jen tam, kde to pravidla dovolují, s potřebnými souhlasy, mimo citlivý čas a tak, aby záběr nevznikal na úkor přírody.

Nové 4K záběry Prachovských skal proto nejsou jen hezkým videem z výšky. Ukazují místo, které má v sobě přírodní krásu, turistickou tradici, šlechtickou historii, válečné příběhy i současnou snahu o citlivější správu krajiny. A právě ranní klid bez davů lidí tomu dává možná největší sílu. Najednou nejde jen o známou výletní lokalitu, ale o skalní město, které se na pár minut ukáže bez ruchu, bez spěchu a z úhlu, který běžný návštěvník nikdy neuvidí.

Zdroj: Prachovskeskaly.com