Foto: Magnific

Koncesionářské poplatky dlouho působily jako něco, co se týká hlavně lidí s televizí v obýváku a rádiem v kuchyni. Jenže od 1. května 2025 už tak jednoduché vysvětlení nestačí. Takzvaná velká mediální novela, vyhlášená jako zákon č. 119/2025 Sb., změnila nejen výši poplatků, ale také pohled na to, co se vlastně považuje za přijímač.

Televizní poplatek se zvýšil ze 135 na 150 korun měsíčně. Rozhlasový poplatek vzrostl ze 45 na 55 korun. Domácnost tak může měsíčně platit celkem 205 korun. Podstatnější než samotné navýšení je ale rozšíření pravidel. Povinnost se už neváže jen na klasickou televizi nebo rádio, ale také na zařízení schopná přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání. Do této skupiny patří například chytrý telefon, tablet, počítač nebo notebook.

To je detail, který může překvapit hlavně mladší domácnosti. Řada lidí už televizi jako přístroj vůbec nepoužívá. Sleduje videa přes internet, zprávy čte v mobilu a rádio nahrazuje podcasty nebo hudebními aplikacemi. Z pohledu nových pravidel ale samotná absence televizoru nemusí znamenat, že domácnost poplatek neplatí.

Jeden poplatek za domácnost

Dobrou zprávou je, že se neplatí za každý telefon, počítač nebo televizi zvlášť. U fyzických osob platí princip jedné domácnosti. Česká televize uvádí, že domácnost hradí televizní poplatek 150 korun měsíčně bez ohledu na počet televizních přijímačů. Český rozhlas u domácností pracuje obdobně s jedním rozhlasovým poplatkem 55 korun měsíčně.

Jinak řečeno, čtyřčlenná rodina se dvěma televizemi, třemi mobily a notebookem neplatí poplatek několikrát. Stále jde o jednu domácnost. Povinnost se ale může vztahovat i na člověka, který klasickou televizi nikdy nekoupil, ale používá telefon nebo počítač připojený k internetu.

Ministerstvo kultury změnu vysvětluje tím, že mediální prostředí se za poslední roky zásadně proměnilo. Česká televize ani Český rozhlas už nejsou dostupné jen přes anténu, kabel nebo FM vysílání. Jejich obsah lze sledovat a poslouchat přes internet, aplikace a webové služby. Právě proto novela rozšířila definici přijímače.

Kdo platit nemusí

Nová pravidla neznamenají, že musí platit úplně každý. Výjimky se dál týkají například domácností s velmi nízkými příjmy, pokud splní zákonné podmínky a doloží je. Osvobození se vztahuje také na některé osoby se zdravotním postižením, například na domácnosti, kde jsou všichni členové nevidomí nebo neslyšící. Vždy je ale potřeba řešit konkrétní situaci podle pravidel České televize a Českého rozhlasu, protože samotné tvrzení „televizi nemám“ už nemusí stačit.

Změna může být nepříjemná hlavně tím, že jde proti zažité představě. Mnoho lidí si pod televizním poplatkem stále představuje poplatek za přístroj v obýváku. Jenže zákon dnes míří na schopnost přijímat vysílání, nikoli jen na starý typ zařízení. Mobil v kapse tak může být z pohledu poplatků důležitější než prázdné místo po televizi na stěně.

Pro běžnou domácnost je proto zásadní jednoduchá otázka: používá někdo v domácnosti zařízení, které umí přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání? Pokud ano, nová pravidla ji mohou zahrnout mezi poplatníky. A právě v tom je největší změna. Nejde jen o zdražení o několik desítek korun, ale o posun od klasické televize k digitální realitě, ve které už televizní a rozhlasové vysílání dávno nežije jen v jednom přístroji.

Zdroj:
https://mk.gov.cz/rozhlasove-a-televizni-poplatky-cs-488
https://poplatky.ceskatelevize.cz/osvobozeni-od-platby