Foto: Magnific

Na první pohled je to maličkost. Člověk si zkrátí zatáčku, obejde bláto, seběhne pár metrů svahem nebo si vyšlape vlastní pěšinku k vyhlídce. Jenže právě tak vzniká problém, který je v české krajině vidět čím dál častěji. Nezačíná velkým zásahem, bagrem ani stavbou. Začíná podrážkou boty.

Turistika sama o sobě není nepřítel přírody. Naopak, rozumný pohyb po značených cestách patří k nejšetrnějším způsobům, jak krajinu poznávat. Problém nastává ve chvíli, kdy se z jedné nenápadné zkratky stane zvyk. Jeden člověk po sobě skoro nic nezanechá. Desítky a stovky dalších už ale vyšlapou pruh, ve kterém přestane růst tráva, byliny i mladé stromky. Půda se udusá, voda po ní začne stékat rychleji a na svazích se vytvoří rýhy. Zkratka, která měla ušetřit minutu chůze, pak zůstane v krajině roky.

Největší škoda nevypadá dramaticky

Správa Krkonošského národního parku dlouhodobě upozorňuje, že v klidových územích KRNAP se lidé mohou pohybovat pouze po vyznačených cestách. Podle pravidel parku tvoří tato klidová území 22 procent jeho rozlohy, ale nachází se v nich to nejcennější a nejzranitelnější z krkonošské přírody. Nejde tedy o zákaz pro zákaz. Smyslem je chránit místa, kde se příroda obnovuje pomalu a kde i malý tlak návštěvníků dokáže napáchat nečekaně velké škody.

Podobné pravidlo platí i jinde. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, upravuje klidová území národních parků v paragrafu 17. V aktuálním znění účinném od 1. října 2025 je v těchto územích zakázán pohyb mimo cesty nebo trasy vyhrazené orgánem ochrany přírody. Národní park České Švýcarsko má klidová území stanovená od 4. března 2020 a Správa Národního parku České Švýcarsko tehdy výslovně uvedla, že se v nich turisté pohybují pouze po vyhrazených stezkách.

Mimo stezky netrpí jen rostliny. Zvěř vnímá člověka jinak na cestě a jinak v místech, kde ho nečeká. Když turisté opakovaně vstupují do klidných částí lesa, ruší ptáky, savce i další živočichy v prostoru, který by měl sloužit k odpočinku, hnízdění nebo hledání potravy. To se týká hlavně horských oblastí, skalních měst, rašelinišť, podmáčených luk a míst s řídkou nebo pomalu rostoucí vegetací.

Respekt není omezení svobody

Česká krajina je k turistům mimořádně otevřená. Hustá síť značených tras, vyhlídky, naučné stezky i veřejně přístupné lesy dávají lidem obrovskou volnost. Právě proto má smysl držet se jednoduchého pravidla: kde cesta vede, tam se chodí. Kde nevede, tam pro to často existuje důvod, i když není na první pohled vidět.

Zkratka mimo cestu může působit nevinně, ale její skutečný dopad se ukáže až ve chvíli, kdy ji začne používat víc lidí. Příroda pak nečelí jednomu kroku, ale tisícům stejných kroků na stejném místě. A zatímco turista je za pár minut pryč, vyšlapaný pás, odkrytá půda nebo narušený svah zůstávají.

Zdroje:
https://www.krnap.cz/navstevnici/info-na-cesty/pravidla-chovani/
https://www.npcs.cz/narodni-park-ma-nove-stanovena-klidova-uzemi
https://krajta.slv.cz/1992/114/par_17