Foto: Magnific

Většina lidí zonaci CHKO vůbec neřeší. Jenže právě ta může rozhodnout

Scénář, který zná skoro každý návštěvník přírody. Slunečný víkend, oblíbený hrad nebo zámek a desítky aut kolem silnice. Oficiální parkoviště bývá plné už dopoledne a řidiči začnou improvizovat. Někdo nechá auto na travnatém okraji lesa, jiný na široké lesní cestě nebo u krajnice, kde „přece nikomu nepřekáží“.

Jenže právě v chráněných krajinných oblastech může být podobné rozhodnutí problém. A nejde jen o běžný zákaz stání. V některých případech totiž vstupují do hry pravidla ochrany přírody podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Typickým příkladem je CHKO Český ráj, kam každý rok míří statisíce turistů. Oblasti jako Hruboskalsko, Klokočské skály, Besedické skály nebo okolí hradu Valdštejn často během sezony narážejí na kapacitu parkování. A právě zde existují území s vyšším stupněm ochrany.

CHKO jsou rozdělené do zón ochrany přírody. Dříve šlo o první až čtvrtou zónu, dnes Agentura ochrany přírody a krajiny používá nové označení podle míry ochrany území. Nejcitlivější oblasti ale zůstávají pod nejpřísnějším režimem. Často jde o cenné lesy, skalní města, mokřady nebo lokality s výskytem vzácných druhů.

Pro běžného návštěvníka je problém hlavně v tom, že zonace není na první pohled vždy jasně viditelná. Turista většinou sleduje hlavně dopravní značky a neřeší, zda stojí několik metrů od silnice v území s přísnější ochranou.

Jak poznat, kde lze stát a kde už může přijít pokuta

Základní pravidlo je jednoduché. Pokud existuje oficiální parkoviště, je nejbezpečnější využít právě to. Jakmile auto stojí mimo vyhrazenou plochu, začíná být situace složitější.

Velkou roli hraje, zda jde o lesní pozemek, chráněné území nebo například účelovou komunikaci. V lesích navíc platí zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon, který omezuje vjezd a stání motorových vozidel mimo povolené cesty.

Řada lidí si myslí, že když auto „nechají jen na chvíli“ u lesa, nic se nestane. Jenže pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny, stráž přírody nebo policie řeší hlavně dopad na konkrétní místo. V některých lokalitách totiž několik aut během víkendu zničí okraj louky, poškodí kořeny stromů nebo zablokuje průjezd techniky a integrovaného záchranného systému.

Pomoci dnes mohou i digitální mapy. Například Mapy.cz nebo portál AOPK ČR zobrazují vrstvy chráněných území a zonace. V některých oblastech jsou navíc přímo informační tabule se zákazem vjezdu nebo upozorněním na první zónu ochrany.

Důležité je také sledovat, zda nejde o národní přírodní rezervaci, přírodní rezervaci nebo národní přírodní památku. Tam bývají pravidla ještě přísnější než v běžné části CHKO.

Právě kombinace přeplněných turistických míst a nedostatku parkovacích kapacit vytváří v posledních letech častý problém. Správy chráněných oblastí přitom opakovaně upozorňují, že nejde o snahu „šikanovat“ návštěvníky, ale chránit místa, kvůli kterým lidé do přírody vlastně přijíždějí.

A paradoxně často stačí pár minut navíc. Zaparkovat dál od nejvytíženější lokality a dojít zbytek pěšky bývá nejen bezpečnější z pohledu pravidel, ale mnohdy i klidnější než hledání posledního volného místa přímo u vstupu do lesa nebo pod hradem.

Zdroj: Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, Zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon, Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), Správa CHKO Český ráj, Portál mapových vrstev AOPK ČR, Mapy.cz – turistické a přírodní vrstvy chráněných území, Informace k zonaci chráněných krajinných oblastí publikované Ministerstvem životního prostředí ČR