Foto: Freepik

Mýty, které mezi lidmi kolují roky

Když se řekne chráněná krajinná oblast nebo národní park, spousta lidí si automaticky představí přísné zákazy. Ve skutečnosti ale česká legislativa, konkrétně zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nastavuje pravidla poměrně rozumně. Problém je spíš v tom, že se mezi lidmi dlouhodobě šíří polopravdy.

Jedním z nejčastějších omylů je přesvědčení, že v CHKO není možné rozdělávat oheň vůbec. Realita je jiná. V chráněných krajinných oblastech lze oheň rozdělávat na místech k tomu určených, případně mimo lesní pozemky, pokud to neodporuje dalším předpisům, například zákonu o lesích. Jiná situace nastává v národních parcích, například v Krkonošském národním parku nebo v Národním parku České Švýcarsko, kde je rozdělávání ohně mimo vyhrazená místa zakázáno striktně.

Dalším rozšířeným mýtem je zákaz létání s dronem. V CHKO obecně neplatí absolutní zákaz, ale provoz dronů se řídí pravidly Úřadu pro civilní letectví a zároveň může být omezen z důvodu ochrany přírody. Například Správa CHKO Český ráj upozorňuje, že létání nad některými lokalitami může rušit chráněné druhy, a proto je potřeba respektovat místní omezení. V národních parcích, například v Národním parku Šumava, je situace přísnější a létání bez povolení je zakázané.

Velmi často se také tvrdí, že psi mají do chráněné přírody vstup zakázán. Ve skutečnosti mohou psi do CHKO běžně, ale musí být na vodítku, pokud to vyžaduje návštěvní řád nebo místní značení. V národních parcích je povinnost vodítka standardem, například podle návštěvního řádu Krkonošského národního parku platného od 1. ledna 2023.

Co skutečně platí a kde si dát pozor

Další mýtus se týká táboření. Mnoho lidí si myslí, že je zakázané úplně všude. Ve skutečnosti zákon rozlišuje mezi tábořením a bivakováním. Táboření, tedy delší pobyt se stanem, je v CHKO obvykle omezeno na vyhrazená místa. Bivakování, například přespání pod širákem bez stavby tábora, může být v některých případech tolerováno, pokud nedochází k poškození přírody. V národních parcích jsou pravidla přísnější a například na Šumavě je možné nocovat pouze na oficiálních nouzových nocovištích.

Lidé také často věří, že se v CHKO nesmí vůbec pohybovat mimo značené cesty. To není pravda. Tento zákaz platí především v národních parcích nebo v přísně chráněných zónách. V CHKO se lze pohybovat i mimo značené trasy, pokud nejde o první zóny ochrany nebo zvláště chráněná území.

Mezi další omyly patří sběr plodů. Borůvky, houby nebo lesní plody si lidé mohou v CHKO běžně sbírat pro vlastní potřebu. Omezení se týká pouze chráněných druhů rostlin, které jsou vyjmenované ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.

Často se také říká, že jízda na kole je v CHKO zakázaná. Ve skutečnosti je cyklistika povolená na cestách a stezkách, které k tomu slouží. V národních parcích bývá režim přísnější a pohyb kol je omezen na vyznačené trasy, což například dlouhodobě platí v Krkonoších.

Velkým mýtem je i představa, že jakékoliv natáčení nebo fotografování je zakázané. Běžné focení nebo natáčení pro osobní potřebu je zcela legální. Omezení se týká komerční produkce, která vyžaduje povolení od správy daného území.

Specifickou kapitolou jsou vozidla. Vjezd autem do CHKO není plošně zakázán, ale omezuje se na komunikace, kde je to povoleno. Vjezd mimo cesty nebo do klidových zón je zakázán a kontrolován.

A nakonec jeden z nejrozšířenějších omylů. Lidé si často myslí, že CHKO a národní park jsou totéž. Není to pravda. CHKO, například Český ráj vyhlášený v roce 1955, má mírnější režim ochrany a umožňuje širší spektrum aktivit. Národní parky, například Šumava vyhlášená zákonem v roce 1991, mají ochranu výrazně přísnější.

Zdroj: zakonyprolidi.cz, nature.cz