Foto: Žádný Špeky, autor: Lukáš Erlebach

Otevřená sluchátka jsem dlouho bral jako kompromis pro lidi, kteří chtějí něco slyšet a zároveň se úplně neodříznout od světa. Jinými slovy „fajn na běh, horší na hudbu“. Jenže pak se mi to začalo měnit. Jednak proto, že špunty mi po čase prostě vadí. A jednak proto, že u některých open ear modelů už zvuk není jen kulisa, ale normální poslech.

Huawei FreeClip 2 jsou přesně ten typ sluchátek, který se nejlíp pochopí až po pár dnech. Na první pohled vypadají jako šperk nebo něco mezi náušnicí a gadgetem. A když si je poprvé nacvakneš na ucho, řekneš si: „Tohle má držet? Fakt?“ Jenže ono to drží. A hlavně to netlačí.

Komfort je tady hlavní důvod, proč to vůbec dává smysl

Pokud jsi člověk, co vydrží špunty hodinu a pak už má pocit, že mu někdo v uchu roztahuje gumový klín, tak budeš přesně cílovka. FreeClip 2 nejsou v uchu. Neucpávají ho. Nesedí hluboko. Jen se opřou o ucho zvenku a drží klipem. Tím pádem se neděje to, co u špuntů: tlak, postupná únava, někdy i bolest hlavy.

Na ucho jsou lehké, a to je důležitější, než se na papíře zdá. Po čase je přestaneš vnímat. A to se u audio věcí říká často, ale tady je to fakt. Nejen při chůzi. I když sedíš u počítače, vaříš, telefonuješ, přebíháš po bytě, jdeš na nákup. V jednom momentě si uvědomíš, že už několik hodin nic neřešíš, jen to prostě hraje.

A za mě obrovské plus: fungují dobře i s brýlemi. U velkých náhlavních sluchátek jsem měl roky problém s tím, že nožičky brýlí tlačí do hlavy. Tady se nic nemačká.

Otevřený poslech je výhoda, když chceš zůstat „tady“

Tohle je věc, která se špatně prodává lidem, co milují aktivní potlačení hluku. FreeClip 2 nemají ANC. A není to chyba. Je to koncept.

Ty sluchátka tě neodříznou. Slyšíš auta, lidi, zvonek, kolegu, co na tebe mluví. Když jdeš ven, je to bezpečnější a přirozenější. Žádná bublina, žádné „jsem v jiném světě“. Pro někoho nevýhoda, pro mě při běžném dni naopak příjemná změna.

Jasně, v tramvaji nebo v rušném centru města to nikdy nebude stejné jako špunty, které utěsní ucho. Ale tady se to nehraje na izolaci. Tady se hraje na pohodlí a na to, že budeš mít hudbu i přehled.

Zvuk: překvapivě dospělý, jen je potřeba počítat s limity

Nečekej basovou zemětřasenou ze zavřených špuntů. To by byla pohádka. Ale na open ear je to velmi slušné.

Hudba má tělo, výšky nepíchají a celek působí vyváženě. A hlavně: neunavuje. To je pro mě důležitější než „wow efekt“ prvních pěti minut. U sluchátek, která máš na sobě celý den, chceš spíš pohodový, čitelný zvuk než přepálené basy, co tě za hodinu začnou štvát.

Huawei navíc používá adaptivní hlasitost. V praxi to znamená, že když se přesuneš z tichého prostředí do hlučnějšího, sluchátka se snaží udržet srozumitelnost. Není to kouzlo, které přepíše fyziku, ale funguje to tak, že méně saháš po ovládání.

Když chceš, můžeš si v aplikaci zvuk doladit. Ale dobré je, že to není nutnost. Většinu času jsem to nechal být, protože základní naladění je překvapivě použitelné.

Volání a mikrofony: tady to Huawei umí

Tohle je často slabina sluchátek, která vypadají stylově. Tady ne.

Během hovorů mě lidé slyšeli čistě i venku. Samozřejmě, když stojíš u silnice a kolem projede autobus, tak ti žádné sluchátko neudělá studiové podmínky. Ale ve srovnání s běžným mluvením do mobilu je to často lepší. A hlavně stabilní. Je znát, že Huawei si na hovorech zakládá.

K tomu je tu ještě jedna „vyloženě pohodlná“ věc: gesta a ovládání pohybem hlavy. Já jsem k podobným funkcím skeptický, protože to často vypadá líp na prezentaci než v realitě. Tady to ale dává smysl ve chvíli, kdy máš plné ruce. Vaření, tašky, práce kolem domu. Kývneš a vezmeš hovor. Hotovo.

Výdrž a nabíjení: tohle se řeší až ve chvíli, kdy to fakt potřebuješ

Papírově je to až 9 hodin na jedno nabití a celkově až 38 hodin s pouzdrem. A víš co? U těchhle sluchátek je hlavní, že to působí bez stresu.

Nabíjíš jednou za čas, ne pořád. A rychlé dobití je přesně ten typ funkce, kterou začneš milovat ve chvíli, kdy zjistíš, že máš 10 minut před odchodem. Připojíš kabel, dáš to na nabíječku, odejdeš a máš klid.

Za mě je super i bezdrátové nabíjení pouzdra. Není to samozřejmost. A v praxi to znamená, že to prostě hodíš na stejnou podložku jako mobil a neřešíš další kabel.

Odolnost: pot, déšť a běžný bordel v kapse

FreeClip 2 mají krytí IP57, takže pot a déšť jsou bez debat. To je pro sport a venek důležité, i když se to v recenzích často zmiňuje jen jako formalita. Tady je to opravdu část smyslu celého produktu. Jsou to sluchátka, která si vezmeš ven a nebudeš se k nim chovat jako k porcelánu.

Pro koho to je a komu bych to naopak netlačil

Pokud chceš absolutní izolaci, jedeš v MHD, chceš hluboké basy a nejradši máš pocit, že svět neexistuje, tak tohle není tvoje liga. Tady je to jiné.

FreeClip 2 dávají smysl lidem, kteří mají rádi hudbu, ale nechtějí, aby jim něco sedělo v uchu. Lidem, co nosí sluchátka dlouho a nechce se jim po hodině sundávat je s výrazem „už dost“. Lidem, co se hýbou, chodí, běhají, něco dělají a potřebují zůstat v kontaktu s okolím.

A taky lidem, co chtějí sluchátka, která vypadají dobře. Ne jako plastová věc z krabičky, ale jako doplněk, který neurazí ani u košile, ani u sportovního oblečení.

Verdikt po běžném používání

Huawei FreeClip 2 nejsou „další sluchátka“. Jsou to sluchátka pro konkrétní typ člověka. A pokud do té skupiny patříš, je to až překvapivě návykové.

Největší síla není v tom, že by přepsaly audio svět. Největší síla je v tom, že je můžeš nosit dlouho. Bez tlaku. Bez zahřívání uší jako u velkých mušlí. Bez toho, aby tě po hodině bolela hlava jako u špuntů. Hudba hraje, hovory jsou v pohodě, okolí vnímáš. A celý den je najednou jednodušší.

Za mě povedený model, který dává smysl nejen na běhání, ale hlavně na ten „normální den“, kdy chceš mít něco v uších, ale nechceš, aby ti to lezlo do hlavy.

Děkujeme společnosti Huawei za spolupráci.

Zdroj: autorský text, informace poskytnuté společností Huawei