Foto: Freepik
Na první pohled to zní jednoduše. Nemít plán, neřešit další úkol, nesahat po telefonu. Jenže když taková chvíle opravdu přijde, často se dostaví neklid. Místo úlevy napětí. Místo radosti pocit, že bychom měli dělat něco užitečnějšího.
Moderní život je postavený na výkonu. Když se někoho zeptáte, jak se má, velmi často odpoví jedním slovem: nestíhám. Zaneprázdněnost se stala symbolem hodnoty. Kdo je vytížený, ten je potřebný. Kdo odpočívá, jako by ztrácel čas. Jenže právě tahle rovnice je podle psychologů jedním z důvodů, proč roste únava, vyhoření i pocit prázdnoty.
Proč je klid nepříjemný
Výzkumy v oblasti psychologie ukazují, že lidé systematicky podceňují, jak příjemné může být krátké období bez aktivity. Jeden z často citovaných experimentů z Harvardovy univerzity například ukázal, že část účastníků raději zvolila mírný elektrický šok, než aby několik minut seděla sama se svými myšlenkami. Zní to extrémně, ale dobře to ilustruje, jak moc jsme si odvykli být sami se sebou.
Mozek je zvyklý na neustálou stimulaci. Sociální sítě, notifikace, podcasty, seriály, pracovní e-maily. Vždy je po ruce něco, co vyplní prázdné místo. Když podněty zmizí, objeví se nuda. A s ní i myšlenky, které jsme dlouho odsouvali.
Jenže právě v těchto chvílích se aktivuje takzvaná defaultní mozková síť. Jde o režim, kdy mysl není zaměřena na konkrétní úkol, ale volně se toulá. Psycholožka Sandi Mann z University of Lancashire ve svých studiích ukázala, že mírná nuda může podporovat kreativitu. Účastníci, kteří před řešením úkolu vykonávali monotónní činnost, přicházeli s nápaditějšími řešeními než ti, kteří byli plně zaměstnaní.
Jinými slovy, když mozku dopřejeme klid, začne pracovat jinak. Propojuje souvislosti, které by v plné koncentraci zůstaly skryté. Vznikají nové nápady, nové pohledy na problém. Nejde o lenost. Jde o jiný typ mentální aktivity.
Nicnedělání není totéž co bezmyšlenkovité scrollování
Je však důležité rozlišovat mezi skutečným zahálením a pasivní konzumací obsahu. Sledování seriálu nebo nekonečné projíždění telefonu sice působí jako odpočinek, ale mozek zůstává zahlcený. Podněty jen střídají jiné podněty.
Opravdové nicnedělání může vypadat obyčejně. Krátká procházka bez sluchátek. Sezení u okna a pozorování ulice. Ležení na gauči bez obrazovky. Pro někoho péče o rostliny nebo pomalé uklízení bez konkrétního cíle. Aktivity, které nevyžadují výkon ani výsledek.
Zajímavé je, že jinak vnímáme nečekané volno a jinak plánovanou pauzu. Studie z pracovního prostředí ukazují, že nečekané prostoje mohou snižovat náladu i výkonnost, protože vyvolávají pocit ztráty kontroly. Pokud si však čas bez úkolů naplánujeme, reagujeme na něj mnohem pozitivněji. Očekávání hraje zásadní roli.
Možná právě proto tolik lidí zažívá zvláštní neklid během dovolené. První dny bez jasného harmonogramu mohou působit prázdně. Až po určité době se tempo zpomalí a tělo i mysl přepnou do jiného režimu.
Naučit se nicnedělat tedy není o tom, vyhradit si hodinu denně na civění do zdi. Spíš jde o změnu postoje. Přestat vnímat každou volnou minutu jako příležitost něco dohnat. Připustit, že hodnota člověka se neměří počtem splněných úkolů.
V době, kdy jsme neustále připojeni, se schopnost odpojit stává dovedností. Možná dokonce jednou z klíčových. Nejen pro kreativitu, ale i pro duševní rovnováhu. A paradoxně právě tehdy, když si dovolíme nicnedělat, může vzniknout to nejzajímavější. Myšlenka, která by v ruchu každodennosti nikdy nedostala prostor.
Zdroj: TheGuardian.com (odkaz)