Foto: Freepik
V rodinném podnikání platí jednoduché pravidlo. Pokud jeden z manželů podniká a druhý se na činnosti podílí, nemusí být zaměstnancem ani neplaceným pomocníkem. Česká legislativa nabízí řešení, které tento vztah ošetří a současně dokáže snížit daňové zatížení. Tím je institut spolupracující osoby. U malých živností, obchodů nebo služeb je běžné, že se práce přelévá do rodinného prostoru. Právě tady má tato možnost největší efekt.
Jak funguje převod příjmů a kdy pomáhá
Spolupracující manžel je z pohledu státu také OSVČ. Podle zákona je možné na něj převést až polovinu příjmů a výdajů. Přenos má ale limit, aby se předešlo nepřiměřené optimalizaci. Nejvýše může být převedeno tolik, aby rozdíl mezi příjmy a výdaji nepřesáhl 540 tisíc korun za celý rok nebo 45 tisíc korun za každý měsíc spolupráce. Vyplácí se proto spolupráci nekrátit a mít ji nastavenou na celý rok.
Zajímavé to začne být hlavně tehdy, když má spolupracující osoba vedlejší samostatnou činnost. Typicky jde o situaci, kdy je dotyčný zaměstnán a k tomu se část příjmů převede na něj. U vedlejší činnosti totiž platí limit, do kterého se vůbec neplatí sociální pojištění. Pokud bude hrubý zisk v roce 2025 do 111 736 korun, odvody jsou nulové. Tímto způsobem může rodina ušetřit na sociálním pojištění i desítky tisíc, což je v praxi jeden z nejčastějších důvodů, proč podnikatelé tuto možnost využívají.
Foto: Freepik
Úleva i na dani z příjmu
Převod části zisku může být výhodný také kvůli sazbám daně z příjmu. Daňový základ nad 1 676 052 korun už spadá do vyšší sazby 23 procent. Pokud se část zisku přesune na druhého z manželů, mohou se oba udržet v nižším pásmu se sazbou 15 procent. Pro mnoho živnostníků jde o citelné snížení konečné daňové povinnosti.
Je ale třeba počítat s jedním omezením. Spolupracující manželé nemohou využít slevu na manžela či manželku. Na druhé straně si každý uplatní vlastní slevu na poplatníka ve výši 30 840 korun, takže spolupracující osoba díky této slevě často sníží svoji výslednou daň až na nulu.
Nezapomeňte na povinnosti vůči úřadům
S výhodami jde ruku v ruce i administrativa, která se nedá obejít. Spolupracující osoba má stejné povinnosti jako klasická OSVČ. Musí podat daňové přiznání, a pokud zároveň pracuje na pracovní smlouvu, nemůže žádat zaměstnavatele o roční zúčtování. Je potřeba vyžádat si od něj potvrzení o příjmech a vše zohlednit v přiznání včetně přílohy číslo jedna.
Kromě toho je nutné podat přehled pro zdravotní pojišťovnu a správu sociálního zabezpečení. I když je výsledné pojistné nulové, přehledy se odevzdávají vždy. Bez ohledu na to, zda šlo o hlavní, nebo vedlejší činnost a zda byla vykonávána celý rok, nebo jen několik měsíců.
Kdy se spolupráce vyplatí
Spolupracující osoba dává smysl u párů, kde jeden podniká a druhý má zaměstnání. Zvlášť pokud je podnikání úspěšné a hrozí pád do vyšší daňové sazby. Významnou roli hraje i hranice pro neplacení sociálního pojištění u vedlejší činnosti. Kombinace obojího může přinést úsporu, kterou v běžném pracovně právním vztahu mezi manžely dosáhnout nejde.
Pro mnoho rodin jde o cestu, jak si legálně upravit daňovou zátěž podle vlastní ekonomické situace. Nejde o složitou změnu. Stačí promyslet rozdělení činností, propočítat limity a začít vést evidenci tak, aby spolupráce byla po celý rok jasně doložitelná. Výsledek může být překvapivě příjemný.
Zdroj: E15.cz (odkaz)