Foto: Freepik
Zima je zvláštní období. Na teploměru nula, v hlavě váhání. Vyrazit, nebo zůstat doma. Kdo někdy sedl na kolo v mrazu, ví, že pocitová teplota je proti letnímu komfortu úplně jiný svět. Zároveň jde o čas, kdy si cyklisti budují základ vytrvalosti. A právě tady vzniká otázka, jak daleko se dá zajít, aniž by tělo začalo protestovat.
Jak tělo reaguje na jízdu v chladu
Lékaři varují, že jízda pod nulou není bez rizik. Chlad omezuje prokrvení končetin, snižuje imunitu a zvyšuje energetickou spotřebu. Organismus se snaží držet teplotu, zatímco cyklista bojuje s rukavicemi, zmrzlými bidony a pocitem, že se ke svačině snad ani nedostane. Typické je i to, že člověk končí vyhladovělý a dehydratovaný, přestože jel jen svou obvyklou trasu.
Potíže dělá i psychika. Když člověk párkrát vynechá trénink kvůli mrazu, snadno propadne začarovanému kruhu a návrat do formy se komplikuje. Proto tolik lidí nakonec zimu vzdá nebo sáhne po trenažéru. Přitom existuje cesta, jak zimu zvládnout, a nezní to jako heroický výkon.
Foto: Freepik
Co opravdu pomáhá, když teplota padá
Základ je kvalitní oblečení. Ne hromada vrstev, ale pár dobře zvolených. Moderní materiály dovedou odvést pot a zároveň zahřát, takže není nutné oblékat se jako do polární výpravy. Spodní triko, dlouhý dres, termo bunda. Ruce chrání zimní rukavice, v ideálním případě i vyhřívané. Nohy zase potřebují teplejší tretry, které nesmí být utažené až na krev, jinak se proudění krve zastaví úplně. Pod výrazně mínusové teploty se hodí maska nebo kukla. Kromě tepla chrání i dýchací cesty.
Viditelnost je další faktor. Zimní světlo je mdlé, den krátký a šedivý. Reflexní prvky nebo neonové barvy jsou proto skoro povinností. O auto, které vás zahlédne o vteřinu dřív, se nevyplatí pokoušet.
Silnice je v zimě jiná. Tvrdší, chladnější a méně předvídatelná. Vyplatí se snížit tlak v pláštích a vyhnout se agresivnímu projíždění zatáček. Paradoxně je čerstvý sníh méně zrádný než mokrý asfalt. Na sněhu se člověk učí lépe pracovat s rovnováhou, zapojuje malé svaly a celkově se zlepšuje v ovládání kola.
Zimní výhody, které se schovávají za nepříjemným chladem
Kdo vydrží, tomu se jízda v mrazu umí vrátit ve fyzičce. Tělo ve studeném počasí spaluje víc kalorií, sahá hlouběji do tukových zásob a celkově posiluje vytrvalost. Jen to nesmí být závod. Tempo má být spíš klidné, jinak hrozí záněty průdušek a typické zátěžové astma známé z běžeckého lyžování.
Přetahovat čas v mrazu se ale nevyplatí. Dvě hodiny jsou pro většinu lidí hranou, po které chlad začíná vítězit. Tolerance je sice individuální, ale tělo si pamatuje každou zbytečnou hodinu, kdy jelo na rezervu.
Kdo cítí, že venku prostě nedá ani kilometr, může trénink nahradit během nebo horským kolem v lese, kde nefouká a půda není tak zledovatělá. Případně krátkou tréninkovou jízdou, která udržuje rytmus, ale nepřetěžuje organismus.
Cyklistika v mrazu je zkrátka disciplína, u které vyhrává připravenost. Úspěch nestojí na heroických výkonech, ale na tom, že člověk zná své limity. Když se spojí rozumná dávka vybavení, opatrnosti a zdravého úsudku, dá se jezdit i pod nulou a přitom si nezadělat na problémy. Zima pak není nepřítel, ale jen další kapitola cyklistické sezony.
Zdroj: WeLoveCycling.com (odkaz)