Foto: Žádný Špeky, autor: Lukáš Erlebach

Vlašák je zvláštní fenomén. Málokteré jídlo tolik odráží dobu, ve které vznikalo. Když se dnes řekne „vlašský salát“, většina lidí si představí řízný pult v řeznictví nebo plastový kelímek z večerky. Jenže jeho historie je mnohem starší. Původně to byl salát rybího typu, něco mezi moderní pochoutkovkou a salátem Olivier, který se objevil už v 19. století. Tenkrát šlo o docela luxusní záležitost, žádný neutahaný salám s majonézou.

Od ryby ke kuřeti: první republika jako zlom

Za časů první republiky se recept nenápadně přeskládal – z ryby se přešlo na kuřecí maso. Byla to elegantnější, jemnější varianta, která se servírovala v kavárnách i lepších restauracích. Doba si tehdy potrpěla na lehkost, a tak bylo normální, že se saláty dělaly poctivě z čerstvých surovin. Majonéza? Domácí. Maso? Vařené přímo pro ten salát. Když si to člověk představí, je to úplně jiný svět než masová výroba v 80. letech.

Socialistická éra a zrození „panelákové klasiky“

A pak přišel zlom. V minulém režimu se z vlašáku stala úplně jiná disciplína. Výrobní salám, kyblíky majonézy a velké dávky kyselosti byly levné, dostupné a rychle připravitelné. Přesto – a možná právě proto – si vlašák získal neuvěřitelnou popularitu. Nosil se v krabičkách na výlety, jedl se s rohlíkem za chůze a často fungoval jako taková malá domácí „odměna“. Byl symbolem obyčejného dne, kdy pivo stálo tři padesát a život měl úplně jiný rytmus.

Proč nás vlašák pořád baví

Možná je to nostalgie. Možná ta jednoduchost. Nebo fakt, že každý z nás má vlastní verzi, kterou si pamatuje z dětství. Ať už jde o šťavnatější, kyselejší, majonézovější nebo jemnější styl, vlašák má jednu výhodu – dá se přizpůsobit. Když se odhodí přebytečná majonéza a salám nahradí kvalitnější suroviny, vznikne jídlo, které má pořád charakter, ale zároveň nepůsobí těžce.

Vlašák dnes: návrat k poctivosti

Dnešní snaha o lehčí kuchyni mu paradoxně vrací dávnou noblesu. Když se použijí lepší suroviny, méně tuku a přidá se balanc mezi kyselostí a jemností, je z toho salát, který neurazí ani v moderní kuchyni. Z bufetového mýtu se tak stává docela elegantní záležitost. A hlavně – pořád má v sobě ten starý český podpis, který člověka na chvíli přenese zpátky do doby, kdy na rohu voněly teplé rohlíky a u výčepu se řešilo úplně všechno.

Zdroj: autorský text Žádný Špeky

Vlašský salát

Vlašský salát

0.0 from 0 votes
Počet porcí

8

porcí
Doba přípravy

5

minut
Kalorie

150

kcal

Vlašský salát prošel neuvěřitelnou proměnou – od původní rybí delikatesy přes kuřecí verzi první republiky až po „panelákový“ mix salámu a majonézy. Přesto zůstává jedním z nejikoničtějších českých jídel. A když se udělá lehčeji, ukáže se v úplně novém světle.

Suroviny

  • 0,5 kg měkkého salámu

  • 1 pomazánkové máslo

  • 1 sýr typu žervé

  • 2 brambory typu A

  • 3 nakládané okurky

  • 2 cibule

  • 1 zakysanou smetanu

  • 2 PL plnotučné hořčice

  • 1 PL worcesteru

  • 1 PL cukru

  • 1 konzerva nakládané zeleniny

Postup

  • V míse si smícháme žervé, pomazánové máslo, zakysanou smetanu, hořčici, worcester, cukr, sůl, pepř a še promícháme.

  • Přidáme na hrubém struhadle nastrouhanou okurku, na jemno nakrájené cibulku, na hrubo nastrouhaný měkký salám, nakládanou zeleninu bez nálevu, na kostičky nakrájené uvařené brambory a na kostičky nakrájené vejce uvařené na tvrdo. 

  • Vše zamícháme a necháme alespoň přes noc odležet.