Foto: Freepik
Novinářka a spisovatelka Michaeleen Doucleffová se svou osmiletou dcerou Rosy vyzkoušely něco, co se na první pohled zdá jednoduché, ale v dnešní době je to skutečná výzva – rozhodly se měsíc žít bez průmyslově zpracovaných potravin. Jejich pravidlo bylo jasné: pokud potravina obsahovala složky, které neznaly nebo neuměly vyslovit, nekoupily ji.
Tím zmizely z jejich nákupního košíku ochucené jogurty, balené pečivo, cereálie, krekry i sladkosti. Místo toho se v jejich jídelníčku objevily ovesné vločky, čerstvé ovoce, zelenina, sýry, luštěniny a ořechy.
První změny přišly rychle
Už po deseti dnech si Michaeleen i Rosy všimly, že jejich chuť k jídlu se zklidnila. Přestaly mít potřebu neustále něco mlsat a myšlenky na sladké a slané pochutiny je přestaly pronásledovat. Podle studií publikovaných v odborných časopisech, například v Nature Medicine, se podobný efekt dostavuje i u jiných lidí – kromě ztráty nadbytečných kilogramů mizí i touha po průmyslových potravinách.
„Když lidé zhubnou, obvykle se jejich chuť k jídlu zvětší. My jsme ale zjistili pravý opak,“ vysvětlil vedoucí výzkumu Samuel Dicken.
Foto: Freepik
Lepší nálada i vztah k jídlu
Významnou změnu zaznamenala i Rosy, která bývala vybíravá. Po třech týdnech začala bez protestů jíst domácí večeře včetně zeleniny, které se dříve vyhýbala. Podle psycholožky Ashley Gearhardtové mohou průmyslové svačiny s vysokým obsahem cukru a rafinovaných sacharidů potlačovat přirozenou chuť na opravdové jídlo. Výsledkem je nekonečný kolotoč chutí a přejídání.
U Michaeleen se navíc objevilo i psychické zlepšení – cítila se klidnější, méně unavená a celkově vyrovnanější. Tento efekt potvrzuje i studie v Nutritional Neuroscience, podle které kvalitní strava bohatá na zeleninu, ovoce a celozrnné produkty dokáže výrazně snížit příznaky deprese.
Výzvy mimo domov
Nejtěžší částí byla konfrontace s realitou mimo domov. Rosy se musela vyrovnat s tím, že na oslavách a mezi kamarády jsou sladkosti a pochutiny téměř všudypřítomné. Michaeleen přiznala, že právě to byl největší stres celého experimentu.
Podle odborníků pomáhá vyčlenit určité prostory – například domov – jako místa, kde průmyslové potraviny prostě neexistují. Tento přístup se prý podobá prostředí, kde je zakázáno kouřit – mozek si zvykne, že v dané situaci si člověk prostě nedá.
Vaření jako cesta k soběstačnosti
Rosy navíc začala sama vařit a příprava jídel se stala součástí jejího života. Podle doktorky Agnes Aytonové z londýnské Royal College of Psychiatrists je právě vaření zásadním krokem k ochraně dětí před lákadly průmyslových potravin. Učí je totiž nejen zdravě se stravovat, ale i nacházet radost v samotném procesu přípravy jídla.
Nový začátek
Po měsíci experimentu se obě shodly, že změna stravy byla přínosná. Touha po sladkém a slaném znatelně opadla, množství jídla, které snědly, bylo menší, ale výživnější. Kromě fyzického zdraví se objevila i lepší psychická pohoda a radost z obyčejného stolování.
Michaeleen i Rosy si proto chtějí tento životní styl udržet i nadále. To, co začalo jako krátkodobý pokus, se proměnilo v nový přístup ke stravování – bez závislosti na průmyslově zpracovaných potravinách.
Zdroj: WSJ.com (odkaz)