Foto: Freepik
Green Deal a elektromobilita: papír snese všechno
Evropská unie razí Green Deal a propaguje elektromobily jako budoucnost. Automobilky jsou tlačeny do přechodu na čistě elektrický pohon a reklamy slibují svobodu, rychlé dobíjení a komfort cestování. Jenže realita je zatím mnohem složitější. Infrastruktura zdaleka nedrží krok s vizí politiků, a tak se spousta lidí setkává s problémy, o kterých se v reklamách ani zprávách moc nemluví.
Sám jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži. Po dlouhém přemlouvání jsem vyrazil na dovolenou do chorvatského Biogradu na Moru s vypůjčenou Kia EV9. Na papíře dokonalý elektromobil: velká baterie, špičková technologie, luxusní interiér. Jenže všechna ta krása vám moc nepomůže, když jste odkázáni na dobíjecí síť, která na tak dlouhé trasy prostě není připravená.
Foto: Freepik
Prvních 300 kilometrů a realita naráží
Začalo to vlastně docela nevinně. Po necelých třech stovkách kilometrů jsem musel poprvé dobíjet. To bych ještě pochopil. Jenže problém nastal, když jsem zjistil, že většina stanic na trase je pomalá, obsazená, nebo mimo provoz. Čekání na 50kW nabíječce víc než hodinu rozhodně není něco, co byste na začátku dovolené chtěli zažít.
Používal jsem aplikaci Kia EV Route Planner, která sice plánuje trasu podle dostupných stanic, ale spíš než pomoc to byla další starost. Neustále sledovat, kde je volno, jestli mi vyjde dojezd, a počítat s rezervou je stres, který při cestě autem do Chorvatska fakt nechcete.
Luxusní auto, nervózní řidič
Aby bylo jasno: Kia EV9 je výborné auto. Prostor, materiály, technologie, zrychlení – to všechno má. Na dálnici dokáže být až nečekaně rychlá a dynamická. Jenže nic není zadarmo. Jakmile se držíte vyšší rychlosti, dojezd mizí rychleji než optimistické sliby z reklam.
Když jedu do Chorvatska svým třílitrovým Touaregem, jsem tam za deset až jedenáct hodin i s jednou přestávkou. S elektromobilem mi stejná cesta trvala čtrnáct hodin. A to už je rozdíl, který dovolenou spíš komplikuje, než aby ji zpříjemnil.
Nejde jen o rychlost, ale i o nervy
Možná jsem měl smůlu, možná zkušenější elektromobilista umí využívat rekuperaci a plánovat nabíjení chytřeji. Ale i tak mi přijde absurdní, že se musím neustále podřizovat tomu, kde a kdy můžu dobíjet. Připadáte si trochu jako rukojmí aplikace a dostupnosti stanic.
EU a automobilky tvrdí, že elektromobilita je budoucnost. Jenže současnost na cestě do Chorvatska vypadá jinak: pomalé nabíječky, obsazené stanice, vyšší náklady a nervy navíc. Pokud tohle má být pohodlnější a ekologičtější alternativa k „nafťáku“, tak zatím ne.
Závěr: až bude infrastruktura, možná změním názor
Nemám nic proti elektromobilům jako takovým. Na krátké trasy kolem města nebo do práce dávají smysl. Ale než bude dostatečná síť rychlodobíjecích stanic a jejich ceny se stabilizují, zůstat u klasického motoru je pro mě jistější a pohodlnější volba.
Green Deal může být hezká vize, ale v praxi znamená, že řidiči jsou tlačeni do technologie, která zatím není připravená na delší cesty po Evropě. A pokud má být budoucnost cestování plná kompromisů, hodin čekání a stresu, tak se obávám, že spousta lidí zůstane u nafty nebo benzínu.
Zdroj: medium.seznam.cz (odkaz)