Foto: Freepik
Odkud se smažák vzal
Smažený sýr není český vynález v pravém slova smyslu – tradice obalování a smažení sýra existuje i v Rakousku, Německu nebo na Slovensku. V českém prostředí se ale stal symbolem, který najdete od školních jídelen až po horské chaty. Největší rozmach přišel v době socialismu. Restaurace měly omezený výběr surovin, maso bylo drahé a špatně dostupné, a tak se smažák stal spolehlivou volbou do jídelníčku. Jeho příprava byla rychlá, suroviny dostupné a výsledek sytý – ideální pro masovou gastronomii té doby.
Proč je u Čechů tak oblíbený
Obliba smažáku má několik důvodů. Je levný, sytý a univerzální. Stačí kousek sýra, trocha strouhanky a olej. Na talíři dostanete něco, co je křupavé zvenku a měkké uvnitř, a navíc se k tomu vždy hodí tatarská omáčka nebo jiný dip. Přidejte hranolky, brambory nebo krokety a máte kompletní jídlo, které si poradí i s tím největším hladem.
Foto: Freepik
Dalším faktorem je nostalgie. Pro mnoho lidí je smažák spojován s jídelnou, s dovolenou v kempu nebo s rychlým obědem, když „není co jiného si dát“. V restauracích funguje jako jistota: když vás nenadchne nabídka, smažák vás nezklame.
Co vadí profesionálním kuchařům
Právě tahle jednoduchost je ale zároveň důvodem, proč smažák leží v žaludku mnoha profesionálům. Známý šéfkuchař Zdeněk Pohlreich o něm mluvil opakovaně – podle něj je smažák symbolem české kulinární lenosti. Vadí mu, že jde o jídlo, které se obejde bez fantazie, a přesto tvoří základ nabídky mnoha restaurací. Podle Pohlreicha je problém i v samotné úpravě: sýr se často přepaluje, olej se mění málo, strouhanka je nasáklá tukem a místo domácí tatarky dostanete kupovanou majonézu.
Profesionální kuchaři také upozorňují, že smažák nemá co nabídnout po stránce nutriční hodnoty. Je těžký, mastný a kromě rychlé sytosti nepřináší nic navíc. Na talíři se tak objevuje spíš jako přežitek, než jako moderní pokrm.
Fenomén, který přežívá
Navzdory kritice si smažák drží pevnou pozici. Češi ho nevnímají jen jako jídlo, ale i jako součást kulturního dědictví. Objevuje se na festivalech, v hospodách i luxusnějších podnicích, které se snaží smažák povýšit – třeba použitím kvalitnějších sýrů, domácí tatarky nebo zajímavých příloh.
I když ho profesionálové zavrhují, pro většinu zůstává symbolem „poctivého jídla“. A možná i proto přežije další desetiletí – jako jídlo, které spojuje vzpomínky, chutě i kus české identity.
Zdroj: radio.cz (odkaz)