Foto: Freepik
Před pár desetiletími znamenal výlet do přírody těžký batoh, spacák po dědovi a konzervy, které se daly otevřít jen kamenem. Dnes? Cvakání titanu, espresso s výhledem a lehká výbava, která váží méně než nedělní nákup. Co se změnilo – a co to znamená pro duši výletu?
Michal Šinákl má s oběma světy zkušenosti. Začínal jako skaut s výbavou z Armyshopu a zabalit se na dvoutýdenní puťák do batohu zvaného „tele“ považoval za výzvu. Dnes stojí za značkou, která do Česka přinesla ultralehké vybavení Naturehike, a vnímá změnu nejen v materiálech, ale hlavně v přístupu:
„Dnešní generace často neví, co to znamená balit se minimalisticky z nutnosti. Ale zážitek z přírody neurčuje hmotnost batohu. Každý si to pohodlíčko definuje jinak,“ říká.
Minimalismus podle něj není souboj s komfortem, ale hledání rovnováhy. Někdo chce na vrcholu hor pít kávu z titanu, jiný jen rychle dobíhá s tyčinkou v ruce. Důležité je vědět, proč jdu ven. „Na dobrém výletě vás musí něco překvapit. Klidně i v nepohodlí. Právě to bývá největší zážitek.“
V rozhovoru prozrazuje, proč sám téměř nikdy nerozdělává oheň, co považuje za naprosté minimum do batohu, i proč na cestách vždycky nese dvě naprosto zbytečné věci – a přesto by je nikdy nevynechal.
Před několika lety znamenal výlet do přírody těžký batoh, spacák jak z armády a konzervy. Dnes si lidé berou espresso vařiče, lehké stany a měkké karimatky. Jak to vnímáte vy? Mění se outdoor z dobrodružství v pohodlíčko?
Osobně jsem začínal jako skaut s vybavením z Armyshopu, maskáčema počínaje, spacákem a armádním batohem konče, takže jsem si prošel tu cestu od Alice, Usárny a do konce i telete až k dnešní ultralight výstroji. Bojím se, že dnešní generace nemá ani tušení co to bylo za batohy a jak bylo obtížné se do nich zabalit třeba na dva týdny. Možná odtud moje snaha o minimalistické balení a nošení pouze nezbytností, která mě provází dodnes. Myslím, že prožitek venku neurčuje druh nebo množství výbavy, ale to, jak to máte nastavené. Pro každého je to pohodlíčko v něčem jiném, pro jednoho je pohodlí mít lehoučký batoh, ale zase si odepřít větší pohodlí při spánku, méně oblečení, jídla, atd. pro jiného je pohodlíčko, mít v batohu křesílko, vysokou karimatku a oblečení do každého počasí. On vidí ten zážitek v tom sednout si na kopci při západu slunce a popíjet čerstvé espresso, já to vidím v tom vyběhnout to jako laňka a na kopci si vedle něj sednout na zem a ukusovat sušené maso. Oba budeme mít pravdu.
Foto: Freepik
Jaký podle vás dnes dominuje trend v outdoor vybavení? Je to stále „ultralight“, nebo už jde o návrat k většímu pohodlí – třeba i za cenu pár gramů navíc?
Zákazníky bych rozdělil asi na tři skupiny. Ta první, na kterou jsme původně cílili, je ultralight, takových lidí je velice hodně, ale zároveň je to ta nejnáročnější skupina, která je ochotna si za vybavení připlatit, ale zase sledují na produktech každý detail, přeměřují a převažují co si objednají. K těmto zákazníkům jsme získali cestu až před 1-2 lety, kdy jsme si získali první nadšence cenou a kvalitou provedení a pak už to šlo rychle přes osobní doporučení …. Protipól jsou tomu lidé co cestují do kempů, nebo mají karavan. Ti hledají pohodlí, praktičnost a výdrž. Na hmotnosti jim nezáležení, protože to nenosí, ale chtějí mít po ruce vše skoro jako doma. Tady si všímáme, že se kolikrát stane prodejní hitem něco, co nečekáme, třeba jako správně tvarovaný kanistr na vodu, nebo přenosný věšák vybavení, nebo prádlo, atd.. Střed pak tvoří lidí, kteří vyrazí ven třeba 1-2 do roka, nechtějí moc utratit, hledají takový ten zlatý cenový střed a pro ty jsme úplně ideální, takže je to aktuálně naše největší cílová skupina.
Kde je podle vás hranice mezi minimalismem a komfortem? Jinými slovy – kdy má smysl přibalit si pohodlné rozkládací křeslo a kdy to začíná být zbytečný luxus?
Asi jsem už na to odpověděl v první otázce. Osobně jsem minimalista, ale na cesty si beru 1-2 naprosté zbytečnosti, co jen táhnu, ale z nějakého důvodu je mít chci. Takže nic není zbytečný luxus, pokud mi to přináší ten správný požitek z cesty. Pro mě je to třeba knížka, sluchátka a kafe 🙂
Zajímalo by mě, jaký vařič sám nejraději používáte a proč. Na dlouhé trasy se asi hodí něco jiného než do kempu nebo na víkendový výlet s rodinou, že?
Já na cestách bez rodiny používám ten nejmenší plynový vařič. možná by někdo chtěl slyšet, že si vařím na ohni, který rozdělávám zásadně křesadlem, ale osobně oheň v přírodě spíše nepoužívám. Myslím, že oheň je potřeba jen pokud se chci ohřát, opéct, nebo usušit. Do kempů ani víkendové výlety nejezdíme, takže neřeknu osobní zkušenost, ale samozřejmě v kempech se používají větší vařiče na kterých prostě uvaříte hrnec těstovin 🙂 Pokud cestuji s rodinou, a je to většinou zahraničí, tak v drtivé většině volíme lokální zdroje jídla, tedy restaurace, trhy, pouliční prodavače, atd … vyzkoušet se má všechno a zážitky jsou pro mě to hlavní, možná i proto si moje dcera na surfování v Maroku nejvíce oblíbila velblouda (jako jídlo) 🙂
Co by podle vás nemělo chybět v batohu na jednodenní túru do lesa? Z čeho se skládá vaše univerzální „pohotovostní výbava“? Mnoho lidí si s sebou nebere ani pití, natož nožík či obvaz.
Když jdu do lesa nebo kamkoliv, tak mám u sebe vždy nůž (švýcarák), křesadlo a izotermickou folii. Pro děti doporučuji ještě přidat píšťalku a čokoládovou tyčinku. Pití je základ a mít alespoň malou láhev je potřeba, doplňovat obzvláště v Čechách ze studánek, nebo po hospodách, nebo u lidí jde vždy, ale 1l je minimum.
Ve vašem videu z příprav na cestu do Jordánska jste ukazoval výbavu, ale nezaznamenal jsem tam lékárničku. Máte ji? A pokud ano, co v ní považujete za naprostý základ?
Akce v Jordánsku byla skupinová, takže byla jedna centrální lékárnička a nikdy jsem neviděl její obsah 😀 nicméně je v ní tuším to hlavní, tedy věci na zastavení průjmu, zvracení, antibiotika, obinadlo, náplasti, atd. Osobně lékárničku nenosím když jdu sám (a je to chyba) , jinak mám jen ibuprofen, algifen, paralen, obinadlo, náplast a vteřinové lepidlo 🙂 izofólii mám ve vybavení.
Které vybavení považujete za přeceňované – něco, co si lidé kupují, ale ve skutečnosti to často jen zabírá místo v batohu?
Lidi nemají problém s vybavením, protože je to spíše dané tím, co potřebujete. Prostě spacák, karimatka, stan, nuž. Jde spíše o výběr vybavení, kdy většinou berou větší věci, než je potřeba, jako velký nůž, velký spacák, těžký stan. Ale obecně co lidi nedávají, je množství oblečení a jídla. Drtivé většiny lidí, když se zeptáte po návratu, co nepoužily, tak je to půlka oblečení a jídla.
Značka Naturehike je v Česku čím dál viditelnější. Můžete prozradit, jak dlouho tu působíte a jaká byla cesta ke komunitě českých outdoor nadšenců?
Nápad na dovoz prvního zboží značky Naturehike byl někdy v dubnu 2020 a v létě mi přišla první z dnešního hlediska velice skromná dodávka zboží asi za 10.000USD, takže jsme na trhu reálně něco přes 4 roky. Asi by bylo líbivé říct, že cesta nebyla jednoduchá a že to dalo práci, ale nebyla by to pravda. V podstatě od začátku si zboží našlo své zákazníky a také pomohlo, že můj hlavni obor pochází z distribučního prostředí, tedy cestu ke spolupráci s Mall, Alza, Electroworld byla o něco snazší než pro většinu lidí a na začátek ideální. Nyní se už soustředíme pouze na Alzu jako největšího partnera a pak vlastní prodejní kanál přes eshop a nově se vytváříme nový showroom, kam si lidi budou moci zboží přijít vyzkoušet a reálně prohlédnout, což je pro hodně lidí čím dál důležitější. Hodně také dělají spolupráce s cestovateli, kteří nás oslovili s tím, že by rádi někam vyrazili ale už jim chybí finance na lepší vybavení. Pokud můžeme tak vybavení poskytneme za recenzi, fotky, videa atd. Takový lidé jsou velice vděční a šíří se tím mezi lidmi dobré jméno a přístup značky. Obecně nemáme problém téměř s ničím, co se týče zákazníků a jejich přáními. Myslím, že náš přístup nás odlišuje od konkurence a jsme rádi, že toho lidé nezneužívají.
Z našich testů víme, že produkty Naturehike často překvapí kvalitou i zpracováním. O jaký typ zboží je u českých zákazníků největší zájem? Spíše stany, karimatky nebo doplňky?
Musíme sami uznat, že kvalita se rok od roku zvyšuje a značka se velice dobře dokáže poučit z chyb a rychle na ně reagovat. Zájem u zákazníku je v každém roce malinko jiný a těžko se predikuje co bude bestseller nadcházející sezony. Je to trochu jako v módním businessu, kdy v létě musíte objednávat kožichy a v zimně plavky 🙂 Nicméně, už máme produkty které si dovolíme objednat ve stovkách a tisících kusech na sklad a víme, že se prodají do konce sezony. Jednoznačně vedou karbonové trekové hůlky DS03, které jsou dlouhodobě nejprodávanější na Alza, ultralehké stany Cloud Up, lehké batohy a karimatky. Asi v každé kategorii bych našel produkt, který jde výborně
Naopak – máte pocit, že některý produkt nebo kategorie jsou tak trochu nedoceněné? Něco, co by si podle vás zasloužilo větší pozornost?
Obecně bych řekl, že je těžší se prosadit s dražšími produkty, které „atakují“ světové značky. Například trekové batohy s cenovkou 4k a více, které jsou na špičkové úrovni, ale zákazník pořád většinou šáhne v této ceně po známějších značkách, stejně tak péřové spacáky, to je podobné. Tady nás čeká ještě kus práce, ale taky se posouváme …..
Naturehike je známý častým obměňováním nabídky a přinášením novinek. Můžete naznačit, na co se můžeme těšit v letošní sezóně? Přijde něco opravdu nečekaného?
Ano, časté obměna zboží je výhoda i nevýhoda zároveň. Na jednu stranu je dobře, že značka pružně reaguje na vývoj a poptávku světového trhu, na druhou stranu, někdy nám ukončí produkt, který se nám výborně prodává, ale na jiných trzích nikoliv a to rozhodne o jejím osudu. Letos už hlavní novinky dorazili a nejdete je u nás na stránkách. Jsou to především přepracované nejprodávanější stany Cloup Up a Star River, ten prošel obrovskou změnou, kdy se z opomíjeného stanu stává opravdu zajímavý kus vybavení, který zaujal nejednoho cestovatele, ať už způsobem balení, řešení vnitřního prostoru nebo i předsíněk. Další určitě špičková řada trekových batohů Helium a Hydrogen. Opravdu nečekaného,…… napadá mě vyhřívaný spací pytel, který má v hrudní části universální vložku s topným kabelem, který je napájen přes powerbanku 🙂
Jak vlastně probíhá vývoj produktů u značky Naturehike? Vyrábíte si všechno sami? A jak vypadá testování – testují novinky i samotní zaměstnanci nebo využíváte komunitu?
Naturehike jako už světová značka, má vlastní vývojové oddělení čítající desítky zaměstnanců, který navrhují design, konstrukce a řešení jednotlivých produktů. Část produkce jako spací pytle, karimatky, stany a jiné probíhá ve vlastních výrobnách, ale samozřejmě technicky náročnější věci jako například zpracování titanu, výroba stanových prutů atd probíhá u externích dodavatelů, kde se výroba zadává na základně konkrétních návrhů. Každý produkt, který dorazí na trh pečlivě kontrolujeme a pokud je to reálné tak i sami otestuje, případně využijeme někoho z komunity cestovatelů. Vážíme se pak každé reálné a nestranné recenze, kterou dostaneme.
Vnímáte zpětnou vazbu od českých zákazníků? A pokud ano – stalo se někdy, že jste na jejím základě změnili produkt nebo uvedli nějaké vylepšení?
Pohled zákazníků na dané produkty bedlivě sledujeme a procházíme každé hodnocení, které se objeví, ať na shopu, nebo jinde na webu. Možná to bude znít jako klišé, ale spokojenost zákazníka je pro nás na prvním místě a i když to není vždy jednoduché ….. 🙂 Pokud se objeví nějaký nedostatek, produkt je bud stažen z nabídky, nebo dojde k vylepšení ve výrobě, případně upg designu, to především u stanů, kde je postupný vývoj velice důležitý. Nejde zkrátka přijít s něčím dokonalým, co už nepotřebuje žádnou změnu.
Poslední otázka – co je podle vás „dobrý výlet“? Jak vypadá váš ideální den venku a co by si z něj měli odnést ostatní?
Na dobrém výletě Vás musí něco překvapit, a nemusí to být jen v dobrém, klidně i ve špatném, protože pak na to budete vzpomínat celý život. Na perfektně naplánovaný výlet, kde vše šlo podle plánu si za nějaký čas ani nevzpomenete. Pokud mohu něco doporučit, přehnaně neplánujte a nechte se překvapit co vám přinese, pak už to stačí jen přežít a dobře na to vzpomínat.
Jaký je Váš příběh a co Vás dostalo do lesa a k outdooru?
Vyrůstal jsem ve městě, babička taky žila ve městě, takže do lesa jsem se dostal až se skautem, kam jsem přišel asi ve 12 letech. Pak už to šlo rychle, čtení Foglarovek, touha po to klučičím dobrodružství. Měl jsem štěstí na opravdu dobrý oddíl a vůdce (chápej, skautský vůdce), který měl jiný přístup než většina. Rád vzpomínám, jak jsem ve 14letech vedl svoji družinu a na letním táboře jsem dostal vysílačku, mapu okolních kopců, základní vybavení a venku jsme strávili tři noci v přístřešku, který jsme si sami postavili ….. bez plachet …. jen nože, provázky a vlastní dovednosti a znalosti. Vrchol byl postavení pece z kamenů a hlíny, kde jsme opravdu dokázali upéct vlastní chleba. Byl teda hrozně hnusnej, ale i tak jsme byli na sebe právem hrdí. Po odchodu ze skautu, zbylo cestování a následovali nějaké vlastní výzvy, jako strávit několik měsíců v Kanadě a Aljašce, výsadek v Rumusku s přechodem do Srbska, nesmím zapomenout na skvělou akci s kamarádkou, kdy jsme procestovali Lotyšsko a také strávili jeden silvestr a nový rok v jeskyních v Moravském krasu, atd.. Těch cest bylo asi ve výsledku hodně, ale vždy se snažím aby to bylo něčím zajímavé, nové a to se snažím naučit i svou dceru, které je nyní 9 let, a cestujeme od mala spolu.
Zdroj: Rozhovor s Michalem Šináklem