50 let country, starých kol a přátelství: příběh kapely Fous z Jablonce nad Jizerou

Foto: Archiv kapely Fous

Když se v Jablonci nad Jizerou řekne Fous, málokdo neví, o koho jde. Už půl století tahle parta kamarádů, muzikantů a trampů hraje country, folkové písničky i osvědčené klasiky po hospodách, na festivalech a výpravách. A to doslova na kolech — protože kapele Fous je od začátku vlastní i „cykloveteránský klub“, který každý rok vyráží na expedice na předválečných bicyklech.

V čele kapely stojí Mirek Kubát, který je zároveň i starostou Jablonce nad Jizerou. K výročí kapely jsme ho vyzpovídali o tom, jak to všechno kdysi začalo, co Fous znamená pro město — a co je na těch expedicích vlastně tak chytlavého, že se na ně jezdí už přes čtyřicet let.

• Jak oficiálně vznikla kapela Fous? Bylo to opravdu z recese, jak se traduje?

Určitě ano, recese je hnacím motorem veškerého našeho počínání. Ale pozor, název kapely FOUS nemá nic společného s naší často chlupatou bradou, i když se to tak nejspíš jeví. Název FOUS nám „dodal“ náš dlouholetý šerif a obveselovatel Jarda „Šíma“ Novotný ještě ze svého původního působiště v Žacléři. Dvě tehdy se přátelící trampské osady FOFO a ÚSVIT se na nějaký čas spojily. Vznikla tak osada FOUS. Po čase zanikla a Šíma si ji „přinesl“ s sebou do Jablonce nad Jizerou, kam se v sedmdesátých letech minulého století přestěhoval.

• Pamatujete si přesně, kdy a kde zazněl první veřejný koncert Fousu?

O veřejném koncertu by bylo nadnesené hovořit. Hrálo se téměř vždy v hospodě u piva. Pak se hrálo při oslavách narozenin, na svatbách rodinných příslušníků a známých. Tu „komerci“ do souboru (rozuměj vystupování na koncertech a hraní na „aparát“) přinesl až Jirka „Kůň“ Hezina, který tu a tam vyjednal nějaký ten „kšeft“. Řekněme, že toto se týká let osmdesátých a devadesátých minulého století. Po něm jsem to dál rozvedl já. Dnes sice „aparát“ máme, ale nejraději hrajeme bez něj (bez elektriky) jen „na hubě“.

Foto: archiv kapely Fous

• Jak vypadala původní sestava kapely a jak jste se jako muzikanti dali dohromady?

Šíma, jsouc přesazen ze Žacléře do Jablonce nad Jizerou pochopitelně po stránce muzikantské strádal. Chodil na pivo a sám, zde drnkal na svou mandolínu, bendžínko, ale i na kytaru. Jirka Přibáň si tedy donesl svojí kytaru, a už hráli dva. Potom i tesař Láďa Tauchman přišel s kytarou, no a Standa Pochop teda došel domů pro kontrabas … záhy se objevil Jirka „Kůň“ Hezina – skvělý všestranný muzikant, nejčastěji hrál pětistrunné banjo a partu zásobil spoustou krásných písniček. Sedmnáctiletému Tomáši Nedomlelovi tehdy maminka dovolila chodit si s chlapama do hospody zahrát, tehdy ještě jeho housle zněly nesměle, ale byly tam. Záhy na to se k nim připojil Mirek Kubát. Svou kytaru neuměle drhnul prstem, ukazovákem pravé ruky, po každém hraní na něm měl obroušený nehet. A v této sestavě se parta pustila i do cykloveteránských expedic. Ta vůbec první se jela v roce 1982  ještě se skromnou účastí – 5 jezdců. Měla však takový ohlas, že všechny další se pak týkaly mnohem většího počtu účastníků – expedičních členů. Kapela byla vždy základem celé party. A expedice plně vybavená nástroji (včetně kotrabasu na vozíku za bicyklem) jezdí bez přestání od roku 1983 dodnes. Největší účasti se těšila expedice dvacátá v roce 2001, jejímž cílem byl Český ráj a trasérem Zdeněk Česlo Hladík. Měla 24 členů. To na silnici nepředjedeš a v hospodě neukojíš J.

• Byli jste tehdy spíš parta kamarádů nebo muzikanti s ambicí hrát pro lidi či jako trampové po hospodách? 

To vyplývá z již uvedeného. Ano – jsme stále parta kamarádů, ano – s ambicí hrát pro sebe i pro lidi převážně po hospodách, pokud to lidi snesli a poslouchali, ano – i jako trampové, protože naše cyklovederánské expedice lze určitě prezentovat i jako originální formu trempinku.

• Co vás vedlo k tomu, že jste název kapely odvodili právě od cykloklubu Fous?

Tak to je Lukáši přesně naopak. Cykloveterán klub FOUS převzal svůj název právě od kapely FOUS, která je po celou dobu jeho existence základem celé party.

• Jak přišla kapela ke svému jménu? Je již vysvětleno

Současnost kapely

• Kolik má kapela Fous stabilních členů v současnosti,. Jaké nástroje aktuálně ve Fousu hrají prim?

Celkem sedm kousků. Když se FOUS sejde, hraje v sestavě kontrabas – Standa Pochop, dobro – Honza Riter, akustická kytara – Jirka Přibáň, housle – Tomáš Nedomlel, mandolína – Jarda Šíma Novotný, pětistrunné banjo – Jirka Bryscejn a akustická kytara – Mirek Kubát.

• Je nějaký nástroj, který byste rádi do sestavy ještě doplnili? Například foukací harmoniku, elektrickou kytaru, bonga?

Foukačku uvítáme vždycky, čas od času si s námi zahraje semilák Renda Rochl. Umí. Jinak asi naší sestavě nic neschází.

• Mění se vaše repertoár v čase, nebo zůstáváte věrní staré dobré klasice?

Trochu se mění, vyvíjí. Ale skutečně jen trochu. A základ původních táborových a country písniček zůstává. Je na ně spolehnutí, už jsou prověřené. V repertoáru jich máme určitě na 300 a pořád se nám líbí.

• Hrajete i vlastní tvorbu, nebo převzaté písně – a pokud ano, které kapely vás nejvíc ovlivnily?

Vlastní tvorbu nemáme, jen pár upravených textů. Hrajeme rádi písničky Michala Tučného, skupiny Greenhorns (za totáče Zelenáči), skupiny COP, a tak podobně. Občas sáhneme i po folku nebo si půjčíme hit písničkáře. Jistota je Suchý/Šlitr, nebo Ježek, Voskovec a Werich (Život je jen náhoda).

1. Změnil se styl kapely za těch 50 let? A co si naopak držíte od začátku?

Styl? To ani ne. Snad jen jsme se za ty roky přece jenom trochu vyhráli, otrkali a ta technika tolik neškobrtá jako dřív, nástroje nám tak moc nepřekážejí. A pozor – máme sólové nástroje, čehož hojně využíváme, tak posluchač často zaznamená sóla na housle, mandolínu, banjo, kytaru i dobro a dokonce sem tam i na basu.

Propojení cykloklubu a kapely?

• Jak těsné je dnes propojení mezi kapelou Fous a cykloveterán klubem Fous?

Naprosté a absolutní. Právě v tomto pořadí. Kapela bez klubu funguje, obráceně by to však nefungovalo. Na našich expedicích nás ta muzika prosazuje a „otevírá nám dveře“ i tam, kde by jinak zůstaly zavřené. Zajišťuje nám sympatie posluchačů i hospodských, spouští všem pozitivní myšlení a my nemíváme problém například s nocováním – vždycky se něco najde.

• Je možné být v kapele a nebýt aktivním členem cykloklubu, nebo je to pořád jedna parta?

Je to jedna parta. Ti, kteří jsou v klubu a nehrají na žádný nástroj partu podporují jinak – humorem, tancem, údržbou bicyklů. Společně pak tvoří taneční skupinu „Poupátko“.

• Jak často vyrážíte na výlety na starých kolech? Je to stále součást vašeho fungování?

Ano. Expedice pořádáme nepřetržitě jedenkrát ročně již 43 let, letos nás čeká čtyřicátá čtvrtá. Každý člen má průkazku a účast na expedici je mu v ní potvrzována razítkem šerifa. Kdo si z našich tváří odečte 43 roků shledá, že i my jsme byli a začínali mladí.

• Která cyklovýprava byla nejnáročnější a proč?

To byla asi výprava z Jablonce nad Jizerou do Žiliny a zpět (zpět vlakem). Jedna z těch prvních, na začátku. Dojeli jsme tam, opravdu.

• Na kterou výpravu nebo akci na kole nejraději vzpomínáte?

To nelze jednoznačně určit. Všechny byly krásné a všechny nám dávají příležitost ke vzpomínání. Stačí, abychom si společně sedli v hospodě, nebo i to, že projíždíme po naší vlasti třeba autem, za jiným cílem a    …   každou chvíli od nás uslyšíš „jé, támhle jsme byli, tam jsme hráli, tady jsme nocovali …..“

• Jaké technické limity mají vaše stará kola – jak třeba zvládáte stoupání, deště nebo šotolinu?

Pro standardního expedičního člena Cykloveterán klubu FOUS jsou podmínky přísně dané. Tedy – bicykl předválečný (rok výroby do r.1940). Nutný perfektní technický stav. Raritní prvky vítány (převodovka, zvonek, pumpička, lampa ….). Ten technický stav je před každou expedicí kontrolován při přísné technické prohlídce, jezdci je pak vydáno, či nevydáno Technické osvědčení a je mu vylepena známka na blatník svědčící o tom, že kolo může expedici absolvovat. Stoupání? Pravda, při té zátěži co vezeme toho moc nevyjedeme, rádi i tlačíme. V případě deště neopouštíme restauraci a šerif Šíma vyhlašuje zákaz vycházení. Ale samozřejmě – mnohokrát jsme už na kost zmokli, to patří k věci.

Foto: archiv kapely Fous

• Smí mít člen cykloklubu přehazovačku? A co elektrokolo – je to ještě „fousácké“?

Jistě, přehazovačka v náboji zadního kola je přípustná (stará), stejně tak i převodovka ve šlapacím středu, to je rarita, ale i tu v pelotonu máme.

Elektrokolo? No, dříve to samozřejmě nešlo, ale nyní se povoluje členům starším 70 let a prokazatelně zhuntovaným. Jinak by s námi už jezdit nemohli, a to my nechceme.

Komunita a město

• Jak důležitá je kapela Fous pro kulturní život Jablonce nad Jizerou?

Tak to asi není otázka pro mě. To nechť posoudí ostatní. Myslím, že mnozí občané o nás vědí, fandí nám a mají nás za roztomilé pitomce, což ostatně také jsme. My jim za to občas zahrajeme, napíšeme referát, či uspořádáme country festival.

• Podporuje město aktivity kapely nebo cykloklubu – například při pořádání akcí?

Podporuje. To by si mohlo zkusit – nepodporovat. Jsme přece součástí místního kulturního a spolkového života a město podporuje každý takový spolek.

• Máte ve městě dost mladých, kteří mají zájem o country, cyklistiku nebo obojí?

S tím bych si tak jistý nebyl. Přece jen – country muzika je oblíbena mezi dříve narozenými. I divácká účast na našem festivalu to potvrzuje – děti a pak převážně dříve narození. Mládež holduje jiným žánrům, což je přirozené. Jen nevím, jak si ty své oblíbené pecky druhý den zahrajou s kytarou u táboráku. My s tím problém nemáme.

• Probíhá nějaká generační výměna – přidávají se mladší členové nebo děti původních zakladatelů?

Popravdě – moc ne. Naše parta je dnes samej starej pardál. Jen „Šviháka“ máme (Vláďu Petříčka 20 let) a za něj jsme tuze rádi.

• Existuje nějaká „nejfousáčtější“ historka, kterou by si měl každý Jablonečák alespoň jednou vyslechnout?

Těch je nepřeberné množství, mnohé jsou nebublikovatelné. Ale nejfousáčtější? Uvěříš třeba, že Šímu po pádu a úrazu na silnici ošetřila záchranka, a když viděli, co jsme za exoty, naložili Šímu do sanitky na lehátko, k němu tam dali i to jeho kolo s motorovým pohonem (je mu 82 let) a odvezli ho na příští štaci, kam jsme měli namířeno – aby měl prostor na zotavení. Navečer jsme ho dojeli. A už bylo zase veselo.

• Máte nějaký sen, který by si Fous ještě chtěl jako kapela nebo cykloklub splnit? Např. koncert v zahraničí, film, pamětní knihu?

 V zahraničí jsme samozřejmě účinkovali. V Německu, v Polsku, na Slovensku. Dokonce i naše expedice jsme tam několikrát směrovali. Potvrzuji, že nejen u nás, ale i za hranicemi se dostalo naší recesistické partě uznání, vítání a vlídného zacházení. Pamětní knihu máme – 10 centimetrů tlustou kroniku se spoustou fotografií. Filmaři ti nás minuli a dohánět to už nebudeme. A ten sen? Jó, ten je oprašován již dlouhou řadu let. Dokonce i na expedici sázíme loterijní tikety v naději získat výhru, abychom si jej mohli splnit. Jet do Nashvillu. No, alespoň je o čem kecat.

Jménem celé redakce chci poděkovat panu Mirku Kubátovi za poskytnutý rozhovor a přejeme celé kapele alespoň jednou tolik.

Zdroj: rozhovor s Mirkem Kubátem, kapelníkem a starostou Jablonce nad Jizerou