Foto: Freepik
Umělá inteligence se v posledních letech stala neoddělitelnou součástí školního prostředí. Zatímco mezi studenty je její využívání častým terčem zákazů a školních směrnic, řada pedagogů s ní tiše pracuje každý den. Vzniká tak zvláštní paradox – technologie, která je studentům mnohdy odepírána jako neetický nástroj podvádění, se ve sborovnách stává vítaným pomocníkem.
Ať už jde o generování pracovních listů, tvorbu učebních plánů, nebo zpětnou vazbu k esejím, AI šetří učitelům čas a energii. Na jedné straně se tak rozvíjí moderní výuka šitá na míru, na druhé však přetrvává obava, že studenti přijdou o základní dovednosti samostatného myšlení a kritické práce s textem.
AI jako pomocník, ne náhrada
Učitelé, kteří si umělou inteligenci osvojili, oceňují především její schopnost personalizace. Například ve školách v americkém Texasu se pomocí AI upravují slovní úlohy podle zájmů jednotlivých studentů – někdo počítá rychlost baseballového míčku, jiný sleduje trajektorii tanečníka. Výuka se tak přizpůsobuje realitě žákova světa, což může zlepšit zapojení i pochopení látky.
Podobné příklady nacházíme i jinde. Historik John Gold z prestižní Moses Brown School „vytrénoval“ ChatGPT na svých vlastních učebních materiálech, které během let vytvořil. AI mu teď pomáhá s tvorbou zkrácených verzí textů, příklady esejí i přípravou cvičení. Gold ale trvá na tom, že jeho studenti by neměli AI využívat k vypracovávání slohových prací nebo výzkumů. Sám studentům vysvětluje, jak AI používá, a bere to jako součást výuky etiky v digitálním věku.
Tady se ukazuje hlavní rozpor. Umělá inteligence není zakázaná, pokud ji používá učitel. Pokud ale s podobným úkolem pracuje student, hrozí mu napomenutí nebo dokonce kázeňský postih.
Záchrana času i inspirace
Jedním z největších benefitů AI je automatizace rutinních činností. Hodnocení písemných prací, plánování hodin nebo tvorba testů – to všechno umělá inteligence zvládá rychle a často i překvapivě přesně. Společnosti jako MagicSchool nebo Brisk Teaching už nabízejí učitelům systémy, které během sekund zhodnotí eseje a navrhnou zpětnou vazbu.
V Texasu se dokonce používá umělá inteligence při hodnocení závěrečných zkoušek. Přestože výsledky občas vyvolají kontroverzi – například když tisíce odpovědí byly po přehodnocení změněny – vedení škol těmto systémům věří. Jak říká mluvčí tamní vzdělávací agentury Jake Kobersky: „Chyby jsou zanedbatelné. AI může udělat chybu, ale člověk také.“
Kdo ovládne školní AI trh?
Z výuky se postupně stává výnosné pole pro technologické investory. Společnosti zaměřené na AI pro vzdělávání získaly v posledních dvou letech přes 1,5 miliardy dolarů. Největší hráči? Google, Microsoft, Khan Academy. Tyto firmy nabízejí nástroje, které pomáhají s doučováním, testováním i výukou samotnou.
Foto: Freepik
Google například pracuje na vizi „virtuálního učitele pro každého“. Jeho chatbot Gemini studentům pokládá otázky, které rozvíjejí dovednosti a aktivní myšlení. Učitelé i studenti tak dostávají do rukou nástroje, které mění samotnou podstatu školní práce.
Aplikace jako PhotoMath nebo Google Lens dokážou vyřešit i složité matematické úlohy – nejen výsledkem, ale i krok po kroku. To pomáhá především dětem, které doma nemají podporu nebo zázemí pro doučování. Zatímco dříve se muselo čekat na pomoc učitele, dnes stačí mobilní telefon.
Etika, nebo pokrytectví?
Námitky proti využívání umělé inteligence často vycházejí z obav, že studenti přestanou myslet samostatně. Učitelé upozorňují, že generování textů pomocí AI je „podvádění“ a že je důležité naučit se psát, číst a přemýšlet vlastní hlavou.
Jenže stejná AI, kterou učitelé studentům zakazují, jim samotným šetří hodiny práce týdně. Využívají ji k rychlému hodnocení, tvorbě zadání, plánování výuky, nebo jako inspiraci. Rozdíl je pouze v tom, že učitel údajně ví, jak ji „používat správně“. Ale kdo rozhodne, co je správné a co už je zneužití?
Tato situace tak otevírá důležité otázky: Máme učit studenty AI ignorovat, nebo je naučit ji eticky využívat? A proč by měla být stejná technologie ve škole „zakázaným trikem“ pro studenty a „efektivním nástrojem“ pro pedagogy?
Připravujeme děti na budoucnost?
Zatímco dřív byla role školy jasná – naučit základní dovednosti – dnes se mění v dynamické prostředí, kde je nutné reagovat na technologický vývoj. „Ačkoliv ne každý musí souhlasit s umělou inteligencí ve vzdělávání, je nezodpovědné ji neučit. Připravujeme děti na jejich budoucnost,“ říká dallaská komisařka Stephanie Elizaldeová.
Zákazy a restrikce mohou AI jen oddálit, nikoliv zastavit. Mnohem větší výzvou je najít způsob, jak studenty naučit využívat ji zodpovědně. A pokud má být škola místem, které připravuje na život, pak by se měla postavit čelem i k umělé inteligenci – beze strachu, ale i bez pokrytectví.
Shrnutí:
Zatímco studenti se kvůli AI často ocitají v problémech, jejich učitelé ji s oblibou používají. Tento dvojí metr ukazuje, jak komplikovaný vztah mají školy k novým technologiím. Budoucnost školství však zřejmě nebude o zákazu AI, ale o tom, jak ji správně a eticky začlenit do výuky pro všechny.
Zdroj: Novinky.cz (odkaz)